Turecké mrzení

Turecko, náš spojenec z NATO, provedlo invazi na severu Sýrie. S pomocí tanků dodaných Německem a syrských milicionářů, zčásti islamistických, dobylo Kurdy osídlený Afrín a rozvěsilo tam své vlajky. Zemřelo tři sta civilistů, sto tisíc lidí podle OSN prchlo z domovů, vousatí rebelové vykrádali opuštěné domy a turečtí lídři tyto dokumentované skutečnosti popírali. Je zřejmé, že pozorujeme porušení mezinárodního práva.

Z pohledu tureckého vladaře Recepa Tyyipa Erdoğana a velké části turecké veřejnosti to byl v zásadě preventivní útok, jenž měl zabránit etablování nepřátelského státu na druhé straně hranic. PKK a některé ještě radikálnější frakce tureckých Kurdů v minulých letech spáchaly řadu teroristických útoků na turecké cíle a milice syrských Kurdů jsou opravdu součástí této radikální organizace. Ovšem důvěryhodné zdroje zatím neprokázaly zapojení samosprávy syrských Kurdů a jejích bojovníků do teroru v Turecku.

Pohled na zdrcující záběry z války v Afrínu u nás i jinde v Evropě vyvolávají smutek a naléhavou otázku: Je Erdoğanovo Turecko ještě spojencem v NATO, nebo na něj máme spíš uvalit sankce?

Zklamaný Erdoğan

Pro porozumění aktuálnímu dění je nutné vidět také perspektivu Turecka. Jako přímý soused syrské války od počátku cítí její dopady: v zemi žije 3,4 milionu syrských uprchlíků. Nejen turecký prezident považuje za pokrytecké chování mnohem bohatší a větší Evropy, která panikaří při příchodu pouhého milionu uprchlíků.

Erdoğan své spojence již před…