Sobotkův zápis do dějin

Českou politiku opouští další expremiér. Bohuslav Sobotka oznámil, že se k 31. březnu vzdá poslaneckého mandátu a chce se věnovat práci mimo politiku. Je to odchod, který konečně vzbuzuje známky normality, protože nepřichází po nějaké aféře, ale po neúspěšných volbách a pocitu, že jeho čas se naplnil.

Bohuslav Sobotka byl v tomto listě mnohokrát kritizován. Dlouho působil jako malý muž ve velké politice. Malý odvahou a chutí dělat něco, co přesahuje každodenní stranické lopocení. Až příliš často mlčel, když se měl ozvat (ať už to bylo během opoziční smlouvy či skandálů svých kolegů), jako kdyby přistoupil na závěr, že politická struktura vytváří politiky, a ne naopak.

I v pohádkách však máme rádi příběhy, kdy se na první pohled malý, slabý a zpočátku k dění kolem sebe lhostejný hrdina probudí a vydá se měnit svět. Sobotka se stal premiérem v čase zásadních dějinných zvratů. Rusko opět projevilo svůj nekonečný hlad po cizím území a napadlo Ukrajinu. Války v Sýrii a dalších zemích pak vyvolaly velkou migrační vlnu, která dorazila do Evropy. Na domácí scéně čelil ve své vládě ambicióznímu Andreji Babišovi, žádná pravidla nectícímu prezidentu Miloši Zemanovi a rebelům ve vlastní straně. Ti se ho dokonce ve spolupráci s prezidentem pokoušeli svrhnout.

Sobotka řadu problémů začínal řešit pozdě, například na vojenskou akci Ruska reagoval váhavě a neadekvátně. Nakonec se ale většinou postavil na správnou stranu a tu hájil, i když mu to nepřinášelo body. Pokud se teď kritici hlásí, že by se dal vyjmenovat seznam vyjádření či kroků, které udělal špatně, je třeba říct, že mají pravdu.

Vlastně je trochu smutné, že v české politice stačí tak málo, ale Bohuslav Sobotka po většinu svého premiérování vystupoval slušně a důstojně. Nepůsobil jako člověk, který nějaké kroky dělá proto, aby na nich vydělal, ale proto, že věří tomu, že je to správné.

Pokud bychom chtěli hledat poučení, proč jeho politika skončila neúspěchem, museli bychom vyjmenovávat mnoho bodů. Čelil torpédování ze strany Zemana, Babiše či Haška, za terč si jej vybrali různí nacionalisté a dezinformační weby. Sociální demokracie všude po světě ztrácejí půdu pod nohama a zatím nenašly recept, jak opětovně získat své voliče.

Sobotka však také byl zoufale nevizuální v čase vizuální politiky. V éře Instagramu rozhoduje o úspěchu více jedna fotka než program. Sám se ale rovněž dopustil řady chyb. Nevytvořil si dostatečně velký tým poradců, ke konci dělal čím dál více rozhodnutí sám, unáhleně a nepromyšleně. Přestal být srozumitelný a v takové chvíli prostě musí přijít politický konec.

Hodnocení budou různá, každopádně však z politiky odchází slušný muž, o jehož západní orientaci nebylo pochyb. Odchází politik, který překročil svůj stín, i když ten stín nebyl příliš velký. V Česku dnešních dní je to na zápis do dějin.

Vážené čtenářky,

vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor