Houbařka

Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 románem Anežka o mateřství traumatizujícím nejen pro matku, ale ještě mnohem víc pro dítě. Téma násilí na dětech rozvíjí i v druhé próze Houbařka. Mladá žena Sára, novodobá pošumavská poustevnice, se každé ráno vydává na dlouhou trasu sbírat houby, které za pár stovek prodá v restauraci Muchomůrka. Z rutiny ji vytrhne zpráva o smrti matky. Odjíždí na pohřeb do Plzně, kde se v rodinné vile setkává s bratry a hlavně se stínem minulosti. Po návratu se pokouší vrátit do života v ústraní, ale krunýř pořád něco narušuje. Nový šéf Muchomůrky, prorezlá střecha chaty a především vzpomínky. A tak se do popisů lesů, hub a houbaření začínají vlamovat kapitoly o zdánlivě bezstarostném životě prominentní rodiny.

Rodina je symbol bezpečí i častý zdroj nevyléčitelných traumat. Je známo, že dítěti hrozí častěji nebezpečí od blízkých, kdy navíc tragédie zůstává skryta pod spořádanou fasádou. A právě tato nevyslovenost je autorčiným tématem, o němž prý hodlá psát i v třetí knize. V debutu byla snaha traktovat „svoje“ téma natolik v popředí, až to bylo na škodu kvalitám i vyznění díla. Autorka na čtenáře sypala další a další chyby a bolestné zážitky matky i dcery, až ho jen utopila v pocitu beznaděje. V Houbařce je rafinovanější: ich forma umožňuje postupně vklouznout do života hrdinky – a o to tíživěji s ní pak prožíváme nejen zneužití, ale i snahu vše ututlat a hodit na oběť vinu za rozklad rodiny.

Sáru poznáváme jako…