Kouzlo pomalého běžce

Představu o přerodu opice v člověka máme díky Charlesi Darwinovi a jeho evoluční teorii už dlouho poměrně jasnou. Školní výuka nepřipouští pochyby – vývoj primátů trval několik milionů let a ustálil se v dnešní podobě zvané Homo sapiens sapiens. Mnohem méně víme o tom, že některé naše tělesné vlastnosti – například výška postavy nebo pevnost kostí – se podstatně měnily i poté až do současnosti. Čerstvě zveřejněná unikátní studie se složitým názvem Proměnlivost a adaptace koster Evropanů: od mladého paleolitu po 20. století, na níž se podíleli také čeští vědci, ukazuje jak a proč. Mezinárodní skupina vedená americkým antropologem Christopherem Ruffem provedla v mnoha ohledech dosud nejrozsáhlejší výzkum v dějinách: badatelé pomocí špičkové technologie zkoumali kosti lidí, kteří žili na území Evropy od doby kamenné až do současnosti. Nejstarší kosterní pozůstatky v analyzovaném souboru jsou staré 30 tisíc let, ty nejmladší náleží lidem, kteří chodili po světě ještě v polovině 20. století. Zkoumaný soubor je nezvykle velký a pestrý, čítá zhruba 2700 jedinců, již pocházejí ze všech koutů Evropy: od Anglie přes Česko až po Balkán.

Bádání vědců z několika zemí trvalo přes 12 let, výsledky vyšly letos v březnu ve zhruba pětisetstránkové publikaci od prestižního akademického nakladatelství Wiley-Blackwell a přinášejí zprávu, jež nebude pro vyznavače alternativ všeho druhu zas až takovým překvapením. Náš vzhled a tělesnou kondici během…