Rytmus samozřejmých událostí

Domek ve vesničce Makotřasy kousek od Lidic rozhodně nepůsobí dojmem, že k němu každé ráno směřují oči stovek lidí. Na dvorku se z nudy honí pes s kočkami, z kuchyně voní upečený koláč, v bývalých stájích nerušeně praská dřevo v kamnech. Koně už jsou dávno pryč, teď tu má ateliér výtvarník a hudebník David Cajthaml. A právě jeho produkce, která tu vzniká na stařičkém pracovním stole, zajímá pravidelně víc lidí, než kolik by jich za den přišlo do těch nejpopulárnějších pražských galerií.

Devětapadesátiletý autor nikdy nezapadl do české výtvarné scény. Umění se totiž začal věnovat až poté, co na UMPRUM vystudoval scénografii a architekturu – čili si v mládí nevytvořil síť kontaktů na kurátory a galeristy, kteří by o něj měli soustavný zájem. Přesto později našel kanál, kterým jeho dílo oslovuje ještě mnohem větší publikum. Řeč je pochopitelně o internetu, konkrétně o Facebooku, na nějž Cajthaml každé ráno umisťuje další čerstvou kresbu.

Pětistovka sledujících a dalších dva a půl tisíce přátel jeho nová díla komentují vlastními postřehy: tahle díla totiž nevznikají mimo čas a prostor, ale zachycují Cajthamlovo aktuální rozpoložení, na které se dá snadno reagovat. Často se taky záhy najde někdo, kdo kresbu rovnou koupí. „Stal se z toho návyk, ani mě nenapadne, že bych tam dneska nic nedal,“ říká s nesmělým úsměvem výtvarník, který se vedle rostoucí virtuální popularity…