Letím, ale nevím kam

Současný i budoucí náčelník generálního štábu, ministryně obrany, generálové a členové parlamentního výboru pro obranu se minulou středu shodli na nepříjemné věci: česká armáda má velký problém. Vojsko si neví rady s nákupy zbraní a vojenského materiálu a neví, jak postupovat v modernizaci ani v obecné obranné strategii. Zní to znepokojivě, ale ještě větším problémem může být, že zmíněná věta byla jedinou věcí, na které se elitní generálové na společném jednání s politiky shodli. Neshodli se naopak v tom, co vlastně ministerstvo obrany bude schopno letos nakoupit a zda vůbec něco nakoupí. A neshodli se ani na tom, kdo za to může a jak z toho ven. Další jednání na téma obranyschopnosti země povedou poslanci s generálním štábem a zástupci ministerstva v červnu. To trochu zlomyslně komentovala ministryně obrany Karla Šlechtová (ANO) slovy, že ona je v demisi a neví, co s ní v tu dobu bude. Vypadalo to, že by byla raději kdekoli jinde než na ministerstvu obrany. Takto rozkolísanou situaci jsme na obraně neměli od roku 1990, kdy končila její komunistická éra.

Hroutící se zakázky

Generálové i vedení ministerstva evidentně cítili, že zmatek v armádním rezortu je poněkud trapný, a navrhli jednání poslaneckého výboru pro obranu utajit. Po návrhu předsedkyně Jany Černochové (ODS) však poslanci odhlasovali, že většina jednání bude veřejná. Utajená zůstala jen část, v níž se projednávaly změny armádní koncepce. A laici dostali šanci sledovat celkem zajímavý proces.

Od roku…