Dohoda, nebo spravedlnost

S populismem samozřejmě nemá lidstvo problém jenom v Evropě či Severní Americe. Voliči v Kolumbii právě již podruhé za sebou odmítli mír po padesátileté válce. Takhle by to ovšem formuloval jen málokdo z nich: Kolumbijci obvykle dlouze vysvětlují, že pouze odmítají mírovou dohodu v podobě, v jaké ji s bojovníky marxistické guerilly FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) dohodl současný prezident Juan Manuel Santos. Chtějí prý jenom spravedlnost – proto v roce 2016 těsně v referendu hlasovali proti mírové dohodě (a vláda ji potom v pozměněné podobě bez referenda protlačila parlamentem) a teď zase v kongresových volbách udělili jasné vítězství stranám, které se snaží složitou dohodu pokud možno rozvrátit. Hnutí FARC, přejmenované na Lidovou alternativní revoluční sílu (zkratka zůstává) a proměněné v politickou stranu, pak ve svých historicky prvních volbách získalo zhruba 0,4 procenta hlasů.

Zůstanou tady

Když Respekt vloni navštívil jeden z táborů FARC v džungli pár hodin jízdy za Bogotou, vyprávěli mu partyzáni většinou něco v tom smyslu, že se v poválečném světě buď promění v lékaře, nebo se stanou politickými činovníky. Dohoda jim bez ohledu na výsledek zajišťuje minimálně deset kongresových křesel, přesto je první měřitelné zjištění, jak mizivou podporu hnutí v zemi vlastně má, hořkým rozčarováním. A aby nebylo bolehlavu málo, z kampaně před prezidentskými volbami chystanými na květen odstoupil minulý týden předák FARC Rodrigo Londroño, známější pod…