Česko v pohybu

Ve vzduchu už není cítit jen jaro, ale i touha po změně. Lidé nejdříve vyšli ve velkém do ulic, aby dali najevo, že odmítají akceptovat bývalou komunistickou mlátičku ve vedení parlamentní komise kontrolující práci policie. Ve stejné době se rozběhla velká petice proti politice Andreje Babiše, lidé zorganizovali akce na podporu nezávislých médií (a zejména těch veřejnoprávních), studenti uspořádali krátké happeningy za dodržování ústavy a vůbec demokratických pravidel. Na podobný ruch není zdejší kraj moc zvyklý, o to je ale aktivita důležitější.

Dokazuje to i způsob reakcí. Na sociálních sítích se okamžitě začaly šířit fotky prázdných náměstí, které měly dokazovat, že média lžou, případně vymyšlené inzeráty z novin, že se demonstrujícím za účast platilo. Poslanec za SPD Lubomír Volný se pak zřejmě rovnou dopustil trestného činu, když na sítích šířil tento text: „VLASTIZRÁDCI CHYSTAJÍ ČESKÝ MAJDAN!!! BUDOU I ODSTŘELOVAČI, MOLOTOVOVY KOKTEJLY, BULDOZERY A MRTVÍ??? KAM AŽ JE HAVLÉRSKÁ PLIVÁRNA OCHOTNÁ ZAJÍT???“ (zachováváme velká písmena)

Poslanec Volný by měl těmi nesmysly šetřit, protože jediný, kdo v poslední době zkoušel někoho zabít či zranit z politických důvodů, byl podporovatel SPD, když se podle policie snažil vykolejit dva vlaky.

Český prezident Miloš Zeman nedávno tvrdil, že o jeho stoupencích kritici mluví jako o lůze (nemluví), aby sám o lidech vyjadřujících svůj názor (jen jiný než ten jeho) nyní prohlásil: „Mně je těch chudáčků líto.“ Na adresu režiséra Marka Najbrta, který jej kritizoval, pak uvedl: „Chtěl bych mu sdělit, že jeho čas minul a náš čas nastal.“

Všechny protesty jsou pokojné, většinou navíc vtipné, což je vůbec nejúčinnější forma odporu. Jejich největší smysl ale spočívá v tom, že stále větší části společnosti dochází, že musí do zdejšího politického rozhodování mluvit. Navíc, jak se ukázalo na Ondráčkově pádu, to má konkrétní výsledky.

Potěšující je, že se vyjádřilo i nemálo studentů středních a vysokých škol. Jestli má třiasedmdesátiletý prezident po bezmála třiceti letech politické praxe dojem, že jeho čas teprve teď nastal, proč by nemohli mít stejný dojem i mladí lidé, kteří v této zemi budou nepochybně žít déle než my?

Námitky, že demonstrace jsou nedemokratické či nerespektují výsledky voleb, jsou nesmyslné a vycházejí zřejmě ještě z časů komunismu, kdy měla společnost jen právo mlčet. Lidé demonstrující proti Bohuslavu Sobotkovi měli přece také právo se vyjádřit, přestože Sobotka prošel volbami. Jestli nastává doba občanského aktivismu, je to jen dobře.

Závěrem bych rád moc poděkoval za váš rekordně rostoucí zájem o Respekt. Jen od prezidentské volby si náš list předplatilo přes 3000 nových čtenářů a další stále přibývají.

Vážené čtenářky,

vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor