Donaldu Trumpovi určitě nelze upřít odvahu jít proti proudu. Náhlé, podle všeho neplánované rozhodnutí přijmout nabídku severokorejského vůdce Kim Čong-una k dvoustranným jednáním o jaderném odzbrojení k odvážným kouskům rozhodně patří. Ještě před pár měsíci si vyhrožovali válkou a zničením a častovali se urážkami. Podle prohlášení Bílého domu to teď vypadá, že si nejpozději v květnu potřesou pravicí, prezident Trump dokonce možná pozve vůdce Kima do Spojených států.
Předjímat výsledek je riskantní. Trumpův soustavný tlak v podobě sankcí a nevybíravých slov výhrůžek zjevně donutil severokorejského vůdce změnit pohled na svůj jaderný program. Nebo naopak nedonutil, protože Kim přesto dosáhl toho nejdůležitějšího – vlastní jadernou zbraň. Mnohé totiž záleží na tom, jak jaderný Pchjongjang interpretujete. Pokud věříte, že je jeho cílem útok na Spojené státy, potom Kim ustupuje. Pokud jsou zbraně hromadného ničení nástrojem určeným ke kladení podmínek, vynucování ústupků a zajištění vlastní bezpečnosti, pak ho Kim právě začíná používat. Samotná schůzka na nejvyšší úrovni, tedy okamžik, kdy nejmocnější demokratický politik stane jako rovný s rovným vedle nejbrutálnějšího diktátora planety, by se bez jaderných náloží v Kimových rukou konala stěží.
Severokorejci nebudou o svém jaderném arzenálu vyjednávat poprvé, mluvili o něm s administrativou Billa Clintona, George W. Bushe i Baracka Obamy, byť samozřejmě nikoli na nejvyšší úrovni. Nikdy nic nedodrželi a vývoj jaderných…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
