Kočkověda s akcentem

Jak jste se k výzkumu vůbec dostala?

Bádala jsem nad švédskými dialekty a zkoumala tóny v řeči – to, jak se mění a odlišují podle emocí, ale také podle toho, odkud dotyčný je. Během tohoto projektu mě napadlo, jak je tomu u zvířat. Sama sdílím domácnost s pěti kočkami, takže ideální podmínky pro to vyzkoušet něco podobného v praxi – jak moje kočky komunikují mezi sebou, zda se mě snaží tónově imitovat a podobně.

Jak jste to zkoumala?

Od domestikace před nějakými deseti tisíci lety komunikuje kočka s člověkem pomocí vizuálních a fonetických signálů. Každý majitel kočky to zná, některé jsou povídavější, jiné méně, ale víceméně jeden druhému rozumějí. Já si začala všímat signálů, kdy mi kočky říkají, že by něco potřebovaly, a kdy to zdůrazňují, že to chtějí hned teď. Začala jsem to nahrávat. A zjistila jsem, že co se tónin týče, zníme vlastně velmi podobně. Takže mě napodobují, abychom si rozuměli. Od toho jsem odvodila, že to tak nejspíš dělají všechny kočky, což znamená, že se to musí lišit i podle dialektů v regionech.

Jak vypadá běžný den takového výzkumu v praxi?

Objíždím různé regiony Švédska, které mám zmapované, co se dialektu a tónin hlasu týče, kde mám domluvené schůzky s majiteli koček. Ty nahrávám v různých situacích, například při krmení, když si hrají, když se chtějí mazlit nebo jít ven. Nahrané zvuky rozdělíme podle toho, zda šlo o mňouknutí, syčení,…