Osmiletá Tonička by k Vánocům chtěla koloběžku, šestiletý Kristián kolo s helmou, klidně i použité. Ti starší něco na sebe, župan nebo adidasky, ale také friťák, konvičku na kávu či notebook. Tahle přání na portál Milý Ježíšku.eu napsaly děti z dětských domovů. „A daří se je plnit,“ říká Vojtěch Paukner, který web spolu s Martinem Kučerou založil.
Jak se je daří plnit?
Od ledna 2014, kdy Milý Ježíšek vznikl, do dneška, tedy pátku 17. listopadu, je jich 5362; a číslo obdarovaných před Vánocemi určitě poroste.
Jste spolužáci z neratovického gymnázia. Když jste Ježíška rozbíhali, bylo vám patnáct a šestnáct. Nebudil tenhle věk při oslovování dárců nedůvěru?
Lidem vrtalo v hlavě, co z toho máme, že si třeba něco necháváme nebo tak, což se nám podařilo brzy odpálkovat – princip Ježíška to ostatně vůbec neumožňuje. Byl to vůbec první projekt u nás, který funguje takhle napřímo. Chodily nám až nenávistné e-maily, i od lidí z „konkurenčních“ neziskovek, nebo spíš jejich fanoušků; to bylo opravdu překvapující. Dneska už je klid, projekt se zaběhl a e-maily jsou už jen s dotazy technického rázu.
Jak jste na nápad přišli?
Martin někdy ve třinácti čtrnácti spustil projekt Moje přání, jen v rámci rodiny, chtěl si vyzkoušet programátorské schopnosti. Zjednodušeně řečeno si členové rodiny napsali vánoční přání a každý zaškrtl, co chce komu koupit. Moje mamka pak přišla…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
