Macron má střední Evropu skutečně rád

Často se mluví o tom, že Francii my Češi vlastně nerozumíme, mimo jiné proto, že na rozdíl od Německa či Velké Británie nešla v období po roce 1989 vzájemnému porozumění naproti. Souhlasíte s tím?

Je možné říct, že jsme se nechali uspat optimismem. Pamatuji si na obrovské sympatie, které ve Francii vzbuzoval český disent a obecně opoziční hnutí ve státech střední a východní Evropy. Francouzi, často velmi obyčejní lidé, naskakovali do dodávek, aby dovezli potřebné věci pro Solidaritu, pro české chartisty, pro opozici do Rumunska. Francouzi vždycky považovali Východoevropany za lidi stejné jako my. Možná i proto jsme si po pádu zdi řekli, že je hotovo, teď všechno poběží, jak má, a není potřeba nic speciálního dělat. Pak přišlo několik sporů, především v době druhé irácké války, již Francie kritizovala, zatímco řada nových zemí EU se jí účastnila, což jistě vzájemnému porozumění nepomohlo. Takže ano, Francie zřejmě podcenila navazování kontaktů ve střední Evropě nad rámec běžné spolupráce vlád. Je to mimochodem věc, o které Macron ví a chce ji změnit. On se první obrátil na země visegrádské čtyřky s nabídkou komunikace krátce po nástupu do úřadu.

Čím to je?

Zřejmě jeho mládím. Dospíval v devadesátých letech, volně projezdil státy za bývalou železnou oponou s batohem na zádech a zřejmě ho ovlivnilo také to, že velká jména té doby – Václav Havel, Bronisław Geremek a další – patřila k autoritám mezi francouzskými intelektuály na školách jako Sciences Po, kterou prezident studoval. Macron má střední Evropu skutečně rád.

Zmínil jste směrnici o vysílaných pracovnících. Francouzský prezident kvůli ní volal předsedovi Evropské komise Jeanu–Claudu Junckerovi, aby zvrátil právě dosažený kompromis týkající se řidičů kamionů v neprospěch zemí střední a východní Evropy. Tehdy ho tady neměl téměř nikdo rád. Proč to udělal?

Vím, že to tu zanechalo jistou pachuť. To se však občas stává, že šéfové států a vlád volají, pokud jsou přesvědčení, že se něco nevyvíjí dobře. Macron byl přesvědčený, že tehdejší řešení bylo špatné a že je možné najít lepší, což se nakonec nyní v říjnu stalo.

V té směrnici jde o volné poskytování služeb napříč státy v EU. Proč jsou Francouzi nepřátelští vůči konkurenci?

My jsme nepřátelští vůči ideji, že si francouzská firma založí pobočku v Praze, která se tváří jako česká firma. Najme si na ulici čtyři ukrajinské řidiče a za minimální český plat je pošle jezdit kamionem do Francie a poskytovat tam služby.

Tomu se říká svobodná soutěž.

To není svobodná soutěž. To je hrubé narušení pravidel vnitřního trhu a zneužití konkurence. Je to nefér vůči ostatním pracovníkům, protože za stejnou práci v jedné zemi byste měli pobírat stejný plat. Jedné věci nerozumím. Francie podpořila požadavek zemí visegrádu na odbourání dvojí kvality potravin, protože chápe, že kromě rovného zacházení na vnitřním trhu je ve hře také lidská důstojnost. Tedy proč by Češi a Poláci měli jíst naoko stejné sušenky jako Francouzi, přičemž v těch jejich by ale bylo méně čokolády než v těch francouzských? Jen proto, že to jsou Poláci a Češi? Z tohoto pohledu je otázka platů a podmínek pro kamioňáky rovněž otázkou lidské důstojnosti.