Anketa: Kolik věcí stačí k životu?

Většinu věcí, které vlastníme, používáme jen velmi málo nebo vůbec. I k nám už dorazil globální trend, který hlásá, že tohle zahlcení nepotřebnými věcmi škodí. Nejen životnímu prostředí, což se tak nějak rozumí samo sebou, ale také kvalitě života jako takového.  Text Petra Třešňáka o tomto aktuálním tématu najdete v novém Respektu 48/2017 pod titulkem Kolik věcí stačí k životu spolu s dalšími anketními odpověďmi. Následující respondenti jsou ochutnávkou a pozvánkou ke koupi.

Lenka Bernardes da Silva
módní poradkyně

1) Kolik mám věcí, říct nedovedu; ačkoli je pravidelně třídím, přibývají. Nejvíce pak oblečení pro mě a děti, hračky, věci pro sport, koníčky a údržbu domu a zahrady. Mám v prostoru ráda vzdušnost, pohodlí a přehlednost, nerada se ve věcech přehrabuji a neschovávám si je léta s tím, že se mi budou jednou hodit. Co nepoužívám a nepotřebuji, posílám dál, nebo vyhazuji.

2) Voda, teplo a postel.

Tania le Moigne
Šéfka české a slovenské pobočky Google

1) Čím dál víc si užívám prostor, světlo, klid, přírodu, krásu. Tomu odpovídá, čím se obklopuji. Můj šatník stejně jako botník měly vždy stálou kapacitu. Během let strávených v zahraničí jsme se často stěhovali, a to nás vycvičilo. Dodnes je mi nevolno, když vidím ty skládací papírové stěhovací krabice. Častěji si koupím kytku nebo něco hezkého domů než něco na sebe. Manžel je však založením sběratel, který nikdy nic nevyhodí, takže pravidelné odlehčení prostoru a úklid jsou na mě.

2) Těžítko lva z leštěné žuly, které míval na psacím stole můj táta a které dostal darem od maminky. Stříbrná mince s portrétem TGM, kterou táta vsadil do vlastnoručně vysoustruhovaného kulatého modřínového rámu. Bronzová soška mladé dívky, kterou koupil v roce 1913 v Paříži můj pradědeček a kterou moje babička věnovala mému muži. A z těch méně krásných, zato pro mne nesmírně cenných věcí, je to disk, na kterém mám zálohované všechny fotky od narození našeho syna, stejně jako archivní fotografie naší rodiny.

Alice Němcová
kurátorka archivu KBSE/OBSE v Praze, překladatelka, tlumočnice a dokumentaristka

1) Zamlada mé krédo bylo nevlastnit víc věcí než to, co se vejde do batohu, případně dvou nákupních tašek, abych se mohla kdykoli sbalit a odnést si „své svršky“ na zádech, a posunout se dál. S řemeslem mi přibylo pracovní nářadí: slovníky a knihy. Při každém stěhování hodně věcí ubylo. Zabydlet se někde jinde znamenalo se novými věcmi zase obklopit. Teprve když jsem musela vyklidit dům zesnulých rodičů, cítila jsem se věcmi (hlavně knihami) sklíčená. Odpovědností, co z toho mám přečíst, použít, darovat, vyhodit či zúročit.

2) Tři věci, na kterých mi nejvíce zaleží, jsou: svitek, před kterým se denně modlím, svatební prsten mé matky a zapalovač Zippo po Mírovi (zesnulém kamarádovi).

Hana Librová
socioložka, autorka výzkumů dobrovolné skromnosti

1) Na to opravdu neumím odpovědět. To by mne zajímalo, jak to spočítat. Je jedna kniha jedna „věc“?  A tucet kapesníků 12 „věcí“, nebo jedna?  Mám asi hodně věcí, jsou celkem v ustáleném stavu, snažím se je redukovat, ale s nelibostí zjišťuji, že je to zanedbatelný podíl.

2) Domek, v němž bydlíme, zahrada, obraz.

Stanislav Biler
sociolog

1) Hromadění věcí mě nikdy příliš nezajímalo, nicméně buddhistický asketa se ze mě také nestal. Asi proto, že mě ani nezajímá se věcí zbavovat. Nějak kolem mě jsou, a pokud mě svou existencí neobtěžují, tak na oplátku respektuji právo těch věcí, aby se tiše rozkládaly pod nánosy prachu. Můžu jim alespoň slíbit, že z nich prach nikdy nesetřu. Jediná věc, se kterou mám trvalý konflikt, je auto, kterého se z rodinných důvodů nemohu zbavit. Už zase potřebuje přezout pneumatiky, příští měsíc zaplatit pojištění a bůh ví, kdy jsem mu měnil olej. Jednou ho rituálně zapálím. Doufám.

2) Nicméně jedna věc v mém životě přibývá a cíleně ji hromadím. To jsou knížky. Čím jsem starší, čím víc jich mám, tím blíže jsem chvíli, kdy už mi bude úplně jasný, že je všechny do konce svého života nestihnu přečíst. Každý další hřbet mi připomíná vlastní malichernost. To je důležitá věc.

Tomáš Kořínek
digitální nomád

1) Do svého života postupně zavádím minimalismus a cíleně se tedy snažím, abych měl věcí pokud možno co nejméně. Hodně jsem jich nashromáždil zhruba mezi 15 a 30 lety života, ale nyní se jich postupně zbavuji. Začal jsem navíc trávit hodně času mimo Česko a díky tomu jsem se naučil žít jen s věcmi, které se mi vejdou do příručního zavazadla.

2) Z nich je naprosto nejdůležitější počítač, který mi umožňuje pracovat na dálku, vzdělávat se a komunikovat. Vedle něj bych pak zařadil ještě špunty do uší pro dobrý spánek a nakonec svou oblíbenou jógamatku

David Gladiš
zakladatel portálu Hedvábná stezka

1) Věcí mám víc než dost. Když tři vyhodím, nebo rozdám, dvě se odněkud zase nahromadí.

2) Malá figurka velblouda, kterou jsem našel uprostřed pouště. Dárek od jednoho z dětí, který mi dalo, když bylo malé. Obraz od manželky.

Osamu Okamura
architekt

1) Věci nemám téměř žádné. Letos jsem se stěhoval, byla to pro mě skvělá příležitost udělat velkou inventuru. Vše, co jsem nepotřeboval, jsem daroval, prodal nebo vyhodil. Knih, které však nepovažuji primárně za věci, mám stále poměrně dost, odhaduji dvanáct set – převážně o architektuře a městě.

2) Největší cenu pro mě mají díla, která vytvořili či sepsali mí přátelé, ať už to jsou knihy nebo jiné artefakty. Po praktické stránce – notebook, chytrý telefon a cestovní kufr na kolečkách.