Úvod do studia nočních můr
Aneb všechno zlé je (někdy) k něčemu dobré
Dny se krátí, venku prší a pořádná vláda v nedohlednu. Příjmová oddělení psychiatrických klinik se plní, ale my se vás nebudeme snažit povzbudit lacinými triky, jak si zlepšit náladu. Stejně by to nefungovalo. Zvolili jsme téma ponuré, adekvátní situaci za okny i na politické scéně. Podíváme se, kam dospěl výzkum zlých snů alias nočních můr.
Přepadení nebo potopa
Záminkou budiž studie, kterou minulý týden publikovala doktorandka Floridské státní univerzity Chelsea Ennis. Psycholožka se zabývá fenoménem sebepoškozování, což je poměrně rozšířená potíž, kterou ve Spojených státech trpí až 17 procent dospívajících. Nejde o sebevražedné chování, ale různé formy zraňování se, řezání nebo pálení.
Je známo, že podobné psychické poruchy často souvisejí s nekvalitním spánkem, a Ennis zjistila, že zraňující se lidé trpívají právě nočními můrami. Obdobné studie už v minulosti ukázaly na souvislost mezi děsivými sny a sebevraždami. S těmito výzkumy je to ale trochu jako se slepicí a vejcem: nepoznáme, co bylo dřív. Jsou časté noční můry výsledek úzkostí a depresí, potažmo sebezraňování – nebo naopak jejich příčinou? Jak už to ve snech bývá, odpověď není jednoznačná, ale o to je zajímavější.
Kdo se vzbudil zpocený hrůzou poté, kdy ho málem dostihla nestvůra, které nedokázal utéct, protože ho neposlouchaly nohy, ví, jaká dokáže být noční můra. V principu ovšem nejde o nic patologického. Zlé sny se čas od času zdávají každému, nejčastěji menším dětem – čtvrtina z nich…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu