Slovenská lekce

Miloš Zeman je mužem štěstěny. Záhadným způsobem mu ostatní politici uhýbají z cesty, případně mu přímo pomáhají. A to i ti, kteří tvrdí, že s ním nesouhlasí. Dokonce i v čase, kdy byl jen důchodce na Vysočině, nechtělo se jim s ním jít do střetu. Situace se nyní opakuje, do prezidentské volby se přihlásilo mnoho mužů, ale málo volitelných kandidátů. Pro většinu z nich je volba evidentně pouze příležitostí na sebe upozornit, poklábosit si v debatách, pohlédnout na příbuzné z obrazovky, zvýšit si adrenalin.

Dopad bude zřejmý – protože je Zeman považován za jasného favorita, budou se muset kandidáti poprat hlavně mezi sebou. Zopakuje se tak situace z parlamentních voleb, kdy byla nejostřejší řež mezi lidovci, Starosty, TOP 09 a Piráty, kteří mířili na stejné voliče. Ten, kdo se prodere do druhého kola, bude už tak pošpiněn, že nemalá část veřejnosti raději zůstane doma. Sousední Slovensko nám přitom ukázalo, že postup může vypadat i jinak.

Odtrženi od reality

Když se na Slovensku domlouvali šéfové pravicových stran KDH a SaS o spolupráci před krajskými volbami, vyřizovali vše přes prostředníky. Vyjednanou dohodu pak podepisoval každý ve své kanceláři, tomu druhému ji přivezl kurýr. Nebyli schopní spolu osobně jednat, ale uvědomovali si, že pokud chtějí porazit Roberta Fica a zejména pak fašisty Mariana Kotleby, dohodnout se prostě musí.

Jakmile veřejnost viděla, že se politici dokážou domluvit, jednala obdobně. Mnozí vyrazili do malých obcí i ulic velkých měst…