Gandalf v Čapím hnízdě

Prezident ohlásil, že jmenuje premiérem vítěze voleb. Vzápětí naznačil, že by taková vláda mohla panovat i dlouhodobě bez důvěry. Ačkoli plán odmítl sám Andrej Babiš, a po pár dnech vycouval dokonce i Miloš Zeman, my jsme stihli propadnout panice: popisujeme katastrofický scénář, kdy tu Andrej Babiš vládne čtyři roky bez řádné legitimace. I když takový vývoj ústava teoreticky umožňuje, byl by v jasném rozporu s principy zastupitelské demokracie. Přesto je třeba i při oponentuře Zemanovu „kreativnímu čtení ústavy“ respektovat fakta a rozumět konstituci, což se zhusta nedaří. Naposledy se to nepodařilo redakčnímu komentáři Respektu.

Topolánek ukazuje cestu

Při neexistenci sněmovní majority je menšinový kabinet logickým krokem. Je prvním krokem v dlouhém procesu, na jehož konci bychom měli dojít buď k vládě s důvěrou, nebo k předčasným volbám. Právě vláda bez důvěry či hrozba nových voleb má podle ústavodárce postupně přimět všechny hráče k nějaké dohodě.

Není pravda, že „dokonce i menšinové kabinety měly před hlasováním o důvěře vyjednanou toleranci“. Před jedenácti lety skončily volby patem, přesto Mirka Topolánka jmenoval Václav Klaus 16. srpna 2006 premiérem. Ačkoli jeho kabinet narazil do zdi, vládl tu v demisi až do 9. ledna 2007. Během času se intenzivně jednalo o velké koalici, nakonec zvítězil koncept tolerance od dvou přeběhlíků a vláda získala důvěru.

Zatím sledujeme stejný příběh: pokud nikdo neumí složit většinu, prezident zcela konformně pověřil…