Že já si s tím vůbec začal
Proč bude Petr Šabach současné české literatuře chybět
Když spisovatel Petr Šabach podepisuje na pražském Výstavišti svou poslední knihu Opilé banány, stojí na něj dlouhá fronta mladých krásných dívek. Je rád, ale i nesvůj. Nesnáší totiž to, čemu se říká kulturní život. Ve své kůži se cítí o kousek dál na západ – v rodných Dejvicích,“ začínal v květnu 2001 svůj rozhovor se spisovatelem (dnes také již zesnulý) nakladatelský redaktor a novinář Ladislav Verecký v Magazínu MF DNES. Na několika řádcích vystihl dvojí určení spisovatele Šabacha, který zemřel 16. září: osudovou místní příslušnost a antielitářství.
Dálkový absolvent kulturologie a poté muž mnoha povolání, jenž po roce 2000 vyučoval tvůrčí psaní na Literární akademii, prý v hospodské společnosti, bez níž nemohl existovat, citoval klasiky. Nicméně jeho psaní bylo intuitivní a empirické.
Čtvrť paradoxů
Když Šabach narozený v srpnu 1951 vyrůstal, Dejvice bývaly čtvrtí paradoxů. Součástí Prahy se staly počátkem dvacátých let, kdy byla založena jejich nynější podoba s činžáky, širokými ulicemi a příjemnými prostranstvími. Za první republiky se v centru té čtvrti usídlilo vedení Československé armády, vybudovala si tam hlavní štáb. Po únoru 1948 se to nezměnilo: Dejvice zůstaly důstojnickým, dobově řečeno lampasáckým rajonem. A nedaleko od centrálního náměstí vyrostl v padesátých letech stalinistický Hotel International. Současně tu však existovaly vilové ulice a oblasti: na Hanspaulce se jako málokde v Praze druhé poloviny minulého století udržel jakýsi…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu