
Možná se lecčemu naučíme, pokud občas z diplomatických análů vytáhneme nějaký pozapomenutý příběh. Příležitost se nabízí právě teď. V polovině září to bylo třicet let, co lidstvo ponejvíce vyřešilo asi největší malér, před jakým kdy stálo. Montrealským protokolem jsme se tehdy rozhodli, že skoncujeme s používáním freonů.
Brilantní chemik Thomas Midgley přišel se stovkou patentů, mezi kterými vyčnívají dva nápady. Shodou náhod se z obou stal průšvih. Nejprve vymyslel, že přidáním tetraetylolova usnadní spalování motorového benzinu. Několik desetiletí jsme pak svorně dýchali toxický kov z výfuků. A pak vylepšil freony, sloučeninu snů. Zdraví naprosto neškodnou látku, která navíc s ničím nereagovala. Midgley prý na kongresu Americké chemické společnosti obě přednosti předváděl trikem – nejprve se z plných plic nadýchl freonů a pak pomalým výdechem uhasil svíčku před sebou.


Ale časem vyšlo najevo, že freony přece jenom s něčím reagovat umějí. Dvacet kilometrů nad zemí, ve stratosféře, rozkládají ozonové molekuly, které tady v řídké vrstvě chrání život před ultrafialovým zářením z vesmíru. Dokud jich nebylo, na Zemi se dalo žít jenom pod vodou. Když se v ozonu nad Antarktidou objevila díra, začal pohyb. Jeho tahouny byly – a teď prosím českou pravici o chvíli kontemplace – Margaret Thatcher spolu s Reaganovou administrativou v USA. Domluvit globální Montrealský protokol trvalo pouze asi o půl roku déle, než kolik naši poslanci strávili ratifikací Pařížské dohody.
Dnes,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu