Zázraky z kuchyně

Byl jsem při tom / strašlivě jsem při tom byl,“ končí jedna z básní v nové sbírce Petra Hrušky nazvané Nevlastní. Třiapadesátiletý rodák z Ostravy v ní nevypráví o zlomové události pro lidstvo ani jedince, ale o okamžiku v koupelně. Rodina má za sebou další šílený den. Hruškův vyženěný syn Adam si ze zvláštní školy domů zase přinesl spoustu průšvihů. „Měl být schlíplý jako plyšový medvídek na dešti, měl být rád, že ten den končí, měl rychle a tiše zalézt do postele,“ vzpomíná Hruška na dávnou epizodu, zatímco objednává pivo na zahradě oblíbené hospody. Ale Adam najednou v koupelně vykřikne nenadálou a nepochopitelnou radostí.

O podobných, prchavě neuchopitelných okamžicích píše Hruška už dvaadvacet let. „Vždycky mě zajímaly víc věci, které jsou zdánlivě nepoužitelné, k ničemu. Byly pro mě zajímavější,“ říká autor šesti sbírek. Zájem o věci k ničemu ho přiblížil k básním, jež absolvent Vysoké školy báňské, později filozofické fakulty a od roku 2012 laureát Státní ceny za literaturu s nadsázkou popisuje jako „pro rozumné lidi k ničemu nepoužitelné psaní“.

Není zas tak zvláštní, že jeden z nejrespektovanějších básníků dneška popisuje poezii zrovna takhle. Vyrůstal v době, která jí nefandila – ať už proto, že na lidi začala působit jako něco příliš niterného, intelektuálního a vytrženého ze všedního dění, nebo proto, že po revoluci nedokázala konkurovat tlaku kultury a zábavy všeho druhu. „Proč se Hruška čte? Protože je srozumitelný, originální a hlavně autentický…