Obscénní možnosti

Stydět se za tučné konto a tři auta v garáži nebývalo v Americe nikdy úplně zvykem. Když ale nedávno socioložka Rachel Sherman v newyorských barech zpovídala kvůli svému výzkumu tamní milionáře, boháči klopili oči a odvraceli zrak. „Přelepujeme cenovky na oblečení,“ přiznávala jedna z movitých Američanek výměnou za příslib anonymity. „A odlepujeme nálepky, nechceme, aby naše služka věděla, že kupujeme chleba za šest dolarů.“ Socioložka svůj výzkum shrnula do knihy, jejíž název mluví za vše. Studie Uneasy Street. The Anxieties of Affluence (zhruba Nejistí lidé. Úzkosti majetných) zachycuje pozoruhodnou proměnu atmosféry v ulicích liberálního velkoměsta, kde bohatství přestalo být cool.

Změna má opodstatnění v číslech. Dnes je zapotřebí pouhých 62 miliardářů k tomu, aby ze svého majetku poskládali dohromady polovinu bohatství celé globální populace. Jeden autobus plný nejbohatších lidí světa tak disponuje stejným jměním jako 3,5 miliardy nejchudších obyvatel planety dohromady. Počet členů klubu se přitom rok od roku dramaticky snižuje. Ještě v roce 2014 do něj bylo zapotřebí přijmout 85 miliardářů. O čtyři roky dříve se na polovinu světového majetku skládalo 388 nejbohatších.

Na světě zkrátka dramaticky roste nerovnost; do té míry, že se část Američanů začíná stydět. A přelepováním nálepek to nekončí, respondenti se snaží maskovat prominentní adresy, nakupovat tam, kde obyčejní lidé, jezdit na normální dovolené. Milionáři trvají na označení „úspěšná střední třída“ a o svých příjmech odmítají mluvit. Nebojí se závisti, připadají si trapní. „Je to obscénní. Možnosti, které mám, jsou obscénní,“ říká tak žena, jejíž domácnost vydělává díky zaměstnání ve finančním sektoru ročně v přepočtu více než pět milionů korun a k tomu se ještě může spolehnout na dědictví v hodnotě dalších několika desítek milionů.

Hromady mrtvol

Co liberální milionáři považují za obscénní, nazývají jiní návratem k normálu. Historik z Princetonské univerzity Walter Scheidel ve své čtyřsetstránkové studii ukazuje, že dnešní generaci úspěšných Američanů jen zaskočil návrat k poměrům, jimž odvykli. Jeho kniha The Great Leveler (Velký nivelizátor) s podtitulem Dějiny nerovnosti od doby kamenné po 21. století vyvolala v posledních měsících v anglosaském světě rozruch a není divu: podrobně mapuje vývoj nerovnosti po celém světě od dob, kdy byl nástrojem přežití kamenný hrot, a bombarduje čtenáře výčtem čísel, tabulek a grafů. Sledovat jejich linku není snadné, smířit se se závěry studie je ale ještě těžší.

Scheidel důkaz za důkazem směřuje k tomu, že hluboká majetková nerovnost je základním stavem společnosti po většinu její existence od chvíle, kdy opustila lov a sběr, přešla k zemědělství, později k průmyslové výrobě a začala vytvářet přebytky. Nerovnost v podstatě neustále roste nebo se po velmi dlouhá období udržuje na úrovních podobných těm, k jakým se znovu blížíme a jež vyvolávají čím dál silnější kritiku. Občas samozřejmě také klesne a Scheidel se snaží zjistit důvod takového zvratu. Nachází jej a není to nijak povznášející zpráva. Oním „nivelizátorem“ z titulu knihy je bez výjimky katastrofa mimořádného rozsahu. Pokud má dojít ke změně, musí se vždy nejdříve stát něco strašného.

Scheidel v narážce na Apokalypsu poeticky mluví o „čtyřech jezdcích“, kteří se čas od času velmi dramaticky proženou historickou krajinou a roznesou stávající pořádky na kopytech. Dokud vládne aspoň relativní klid, společnosti jednoznačně směřují ke stále větší koncentraci majetku. Více než čtyřistastránková kniha je radikální už v tom, že podle ní klesající či nízká nerovnost nemá nic společného s „civilizovaností“, spíše naopak. Detailní pohled na dějiny ukazuje, že čím více bohatství, čím víc obyvatel mířících do měst a čím komplikovanější státní správa, tím lépe elitní vrstva stahuje do svých rukou přebytečný majetek a buduje mechanismy k jeho udržení. Obvykle následuje přetahovaná a složení majetných se proměňuje, ale to jsou sváry uvnitř výrazně bohaté vrstvy. Klid, mír a prosperita znamenají také úzkou vrstvu hodně bohatých a široké davy podstatně chudších.