Ve světle toho, co víme

Když před třemi lety debutoval v Bangladéši narozený Brit Zia Haider Rahman, obdivovali jeho román nazvaný Ve světle toho, co víme i velice přísní recenzenti. Americká spisovatelka Joyce Carol Oates ho dokonce označila za „jedinečný souhrn překvapivých zjištění, paradoxů a hádanek, který vypovídá o mnohém z toho, co je nevyslovitelné v mezilidských i mezinárodních vztazích“.

Příběh vzestupu a pádu protagonisty Zafara, který je do velké míry autorovým alter egem, se co do šíře a hloubky témat vymyká zařazení do takzvané jihoasijské anglické literatury. V románu, který nyní vyšel česky, najdeme sice tradiční postkoloniální témata jako ohlížení se za starou vlastí a budování nového domova. Ale mnohem víc je to globální přistěhovalecký román, kdy se vykořeněný hrdina uchyluje do jakéhosi dobrovolného exilu a z něj pak kriticky komentuje i většinovou společnost a západní svět.

Všude a navždy

Rahman (obdobně jako Zafar) pochází z chudých poměrů bangladéšské vesnice, odkud se rodina přestěhovala do Británie. Vystudoval matematiku na Oxfordu a práva na Harvardu, načež působil v elitním světě bankovnictví a posléze byl lidskoprávním advokátem. A mnohé z toho se objevuje v knize, na niž podle mnoha ohlasů pasuje Rushdieho termín „román o všem“.

Autorova prvotina zabírající deset let pojednává o důsledcích 11. září, o bankovním sektoru a finanční krizi z roku 2008, o vědě, historii, náboženství i válce, ale stejně tak o rasové a třídní nerovnosti a lásce.…