Alles Gute!

Při posledních volbách před čtyřmi lety se Angela Merkel mohla cítit jako královna Německa. Skoro nikdo na ni nebyl naštvaný, na předvolebních billboardech měla místo slibů napsáno jednoduše „Kancléřka“ a její hlavní sdělení voličům během ostře sledovaného televizního duelu bylo prosté: „Však mě dobře znáte.“

V posledních čtyřech letech mnozí voliči poznali, že svou Angelu neznali. Překvapila už, když se rezolutně a proti zájmům německého byznysu postavila agresi Vladimira Putina na Ukrajině a prosadila proti Rusku ekonomické sankce. A zvláště pak v uprchlické krizi, kdy se pod tlakem hrozící humanitární katastrofy na jihu Evropy přestala řídit pravidly přežitého evropského azylového sytému a otevřela hranice pro milion vesměs mladých arabských uprchlíků. Poprvé se do nějakého kontroverzního tématu plně položila – a poprvé značnou část Němců pořádně naštvala.

Její letošní předvolební mítinky proto doprovází setrvalý pískot menších skupinek demonstrantů, občas i hozené rajče a sprostá nadávka. Kancléřka polarizuje německou veřejnost kvůli postoji v uprchlické krizi, její styl se však nezměnil.

Ve své kůži

V debatách neumí říct rázné a chytlavé sdělení a raději se pustí do vysvětlování širokých, někdy nudných souvislostí. Když minulé pondělí na stanici ARD odpovídala na otázky běžných občanů, říkala v minulosti od politiků neslýchané výrazy jako „to víte lépe než já“ nebo „nemohu vám nic slíbit“. Divákovi ze Saska, který se jí vyptával na nebezpečí spojená s vysokým počtem cizinců („Überfremdung“), a divákovi z rodiny íránských přistěhovalců, který vyprávěl o svých stále četnějších zkušenostech s rasistickými narážkami, doporučila, aby si po skončení pořadu spolu popovídali. Dříve Merkel na veřejnosti působila přes svůj klid a věcnost toporně, nejspíše vlivem vnitřních pochybností. Nyní si uchovala stejný styl, ale je sebejistá, autentická, ve své kůži.

Politický styl a kompetence nabyté během 12 let v čele země ji odlišují od hlavního rivala Martina Schulze. Obsahově Schulzova sociální demokracie nenabízí v domácí politice nic zásadně odlišného, také razí pragmatickou politiku středu.

Schulz má jiný akcent v zahraniční politice: na úlety Donalda Trumpa, provokace Recepa Tayyipa Erdoğana, autoritářské tendence v Polsku a Maďarsku odpovídá ostře a pateticky. Možná má věcně pravdu a možná je správná i jeho vize těsnějšího sjednocení eurozóny. Ale přesto je Schulzova emotivnost argumentem proti němu.

Politika Angely Merkel je založená na ubírání emocí, na otupování konfliktních hrotů a hledání konsenzuálního, středového řešení. Kancléřka nikdy nepřinášela originální vize – to není v povaze ženy, která od dětství platila za šprtku. Vyniká pílí, schopností naslouchat a zakousnout se do věcných problémů a věnovat se detailům. Znejistělý Západ dnes potřebuje právě tyto kvality. Emotivních a ješitných alfa samců je na scéně dost.

Zlaté časy netrvají věčně

Na roky s Angelou Merkel budou Němci jednou vzpomínat jako na zlaté časy. Německo se jako jediná velká západní ekonomika vyhnulo finanční krizi. Nezaměstnanost klesla z 11 na méně než čtyři procenta, více než dvojnásobně stouply výdaje na vědu a výzkum. Rostou reálné mzdy, rozpočtové přebytky jsou rekordně vysoké, spokojenost obyvatel taktéž.

Aniž by po tom toužilo, stalo se merkelovské Německo během krize eurozóny lídrem EU. Setrvale zvyšuje výdaje na obranu a pustilo se do veřejné debaty o převzetí větší odpovědnosti ve světě. Zároveň se Němci odvážili ke dvěma velkým experimentům: k přechodu od jádra a fosilních paliv na obnovitelné zdroje energie a přijetí milionu neevropských uprchlíků. Výsledek je otevřený. Rozhodnutí jsou ale odrazem společnosti, která se jménem ekologického či humanitárního ideálu nebojí náročného úkolu. A technicky, týmově a vytrvale pracovat na jeho zvládnutí.

Současně platí, že Německo není tak nezranitelné, jak to někdy při letmém pohledu vypadá. Jeho budoucí prosperita je závislá na globálních silách, které nemá žádný kancléř či kancléřka pod kontrolou. Více než jiné silné ekonomiky závisí ta německá na globalizaci, na volném obchodu, na společné evropské měně, na poptávce z Číny. Poslední roky ukázaly, že nic z toho není zaručené.

Naši sousedé čelí i řadě závažných domácích výzev. V roce 2050 budou podle prognóz OSN dva z pěti Němců starší 60 let, počet obyvatel klesne z dnešních 82 na 75 milionů. Důchodový systém není na tento vývoj připravený a kancléřka se tématu v kampani vyhýbala. Nejisté také je, co udělá s pracovním trhem čtvrtá průmyslová revoluce, během níž nové technologie nahrazují lidskou sílu. A jak to ovlivní vyhlídky na integraci nově příchozích, nedostatečně vzdělaných uprchlíků.

Proto je důležité, aby v Německu vládla koalice, která bude mít reformní energii. To již o současné velké koalici nelze říci. Sociálním demokratům by prospělo pár let v opozici, aby měli čas na generační proměnu a vypracování nových představ, s nimiž se v roce 2021 pokusí vyhrát volby. Modernizaci v německé politice nyní nabízí zvláště liberálové z FDP a Zelení, kteří se podle průzkumů pohybují kolem osmi až devíti procent.

Vláda křesťanských demokratů Angely Merkel s FDP je zajímavá z pohledu domácí politiky: slibuje úbytek byrokracie, podporu startupů a inovativních firem, jež Německu chybí, důslednější tlak na integraci uprchlíků a proti islamistům. Vláda CDU se Zelenými by byla úplnou novinkou: slibuje více investic, které by prospěly celé evropské ekonomice, tlak na větší integraci eurozóny, zájem na přechodu k ekologické energii a dopravě, větší úsilí pomáhat v regionech, odkud přicházejí uprchlíci a migranti. Do poslední minuty voleb však bude situace otevřená. Tolik nerozhodnutých voličů totiž Německo nepamatuje.

Všechny texty k víkendovým německým volbám naleznete na www.respekt.cz/nemecke-volby