A kapitánem bude...

Jean-Claude Juncker se minulou středu postavil před europoslance a přednesl každoroční „projev o stavu Unie“. Byl to jeho předposlední výstup v roli šéfa Evropské komise. Příští září už se bude pomalu loučit a následující rok bude řečnit někdo jiný – Juncker se o dalších pět let v čele evropské úřednické vlády ucházet nebude. Dvaašedesátiletý Juncker má tedy nejvyšší čas začít se starat o svůj odkaz.

Viděno z odstupu, není v úplně nejhorší pozici: během jeho šéfování komisi reálně hrozilo, že se rozpadne eurozóna i zóna volného pohybu a neviditelných hranic, známá jako schengen. A především: právě pod jeho vedením Unie přišla o Velkou Británii. Ovšem Řecko nezkrachovalo a eurozóně se daří. Imigrační krize – pro tuto chvíli – relativně utichla a opatření, která mají do budoucna chaosu zabránit, se pomalu, ale jistě rozbíhají. Británie v březnu 2019 opravdu zmizí z unijní mapy, ale zatím všechno nasvědčuje tomu, že kontinent tahá ve vyjednávání s Brity za delší konec.

I kdyby chtěl, Juncker za následující rok a půl, který mu do politického důchodu zbývá, Evropskou unii vzhůru nohama neobrátí. Ale je to dost dlouhá doba na to, aby se ji aspoň pokusil nasměrovat podle svého.

Natažená ruka

Asi nejvíc pozornosti získala jeho středeční výzva, ať Unie přestane vytvářet další prezidenty a naopak jejich počet sníží. Dnes má takových vrcholných předsedů a prezidentů Evropská unie pět: Evropské komise, Evropské rady (která sdružuje hlavy členských států), Evropské…