Baví mě bojovat proti silným

Na jakém případu momentálně pracujete?

Komerční banka vehnala do exekuce mladou dívku, kterou k uzavření úvěru donutil její tyranský otec. Dívce bylo v té době osmnáct let a otec vymyslel léčku, jak získat peníze – dceru přiměl, aby si u banky vzala hypotéku na dva miliony korun. Aby úvěr dostali, otec nafingoval prodej domu na Berounsku a zfalšoval doklad o tom, že dívka pracuje v autoservisu. Otec byl po nějakém čase odsouzen nejen za fyzické a psychické násilí, ale i za tento úvěrový podvod. Jenže banka žádala své peníze zpět a pro mě nepochopitelně žalovala tu dívku, nikoli otce. Dívka tak skončila v exekuci. A to i přesto, že si Komerční banka byla vědoma, že zde byl spáchán podvod a ona byla obětí trestného činu. Představitelé banky to tehdy odůvodnili tím, že když jim systém její žalování umožňuje, tak proč by ji nežalovali.

Setkáváte se s podobnými případy často?

Díky tomu, že za sebou mám pár úspěšných sporů, si už naše kancelář vybudovala určitou pověst a lidé se na nás obracejí. Jednou začas se jedná právě o takhle zajímavé a až extrémní věci.

Za minulý rok bylo 834 tisíc Čechů v exekuci, k tomu na každého člověka průměrně připadalo pět exekučních řízení. Jak to, že tady lidé tak často nezvládají své dluhy?

Nedělali jsme si skutečný sociologický rozbor, a tak vycházím ze subjektivních dojmů. Z našich případů vychází, že se zadlužují především lidé, kteří vyrůstali v komunismu nebo na jeho konci. Když získávali životní zkušenosti, tak v té době nebylo možné uzavřít na trhu smlouvu, ve které by na vás číhaly nějaké léčky. Takové subjekty tu prostě nepodnikaly. Tito lidé proto pořád čekají, že stát proti takovému bezpráví sám od sebe zasáhne a pomůže jim. A když se sami nebrání, tak se mnohdy noří do problémů čím dál hlouběji.

Takže pokud se neozvou, není jim pomoci?

Přesně tak. Jsou tu společnosti, které spoléhají na to, že si člověk smlouvu pořádně nepročte nebo neví, co se může stát. Protiprávní exekuce by soudy mohly samy od sebe zrušit, ale to by někdo musel procházet všechny spisy a zkontrolovat, jestli je něco v nepořádku. A na to není na soudech čas, peníze a pravděpodobně ani chuť. Když se však lidé sami ozvou, soudce je zastaví. Většinou se celého dluhu úplně nezbavíte, ale výrazně ho snížíte. Zažil jsem případ, kdy z půl milionu korun paní nakonec platila pár desítek tisíc. Některé společnosti si totiž účtují nesmyslné poplatky okolo.

Proč se tedy lidé podle vás neozývají?

Jednoduše nevědí o svých možnostech a často na věc rezignují. Mají pocit, že všechno je nanic a nespravedlivé. Jsou se svým stavem smíření a dál žijí v zajetí exekucí. Když spadnete do jedné exekuce, je naprosto logické, že přijdou další. Exekutor vám zablokuje účet, to zjistíte, až když vám neodejdou naplánované platby, a jste najednou v prodlení všude možně. Poté je to už téměř nekonečný řetězec, kdy padáte z jedné exekuce do druhé.

V čem vidíte v současné úpravě exekucí největší slabinu?

Špatné mi přijde, když je někdo v exekuci a kvůli tomu mu nezbudou téměř žádné peníze. Dostává se do situace, kdy se snaží vymyslet, jak pravidla obejít, dluh neplatit a nějakým způsobem přežít. Když vám zůstane se vším všudy šest sedm tisíc, nájem a základní potřeby z toho nezaplatíte. Abyste přežil, začnete pracovat načerno a dluh neplatíte. Podle mě by se těmto lidem měly ponechat nějaké rozumné částky a postupně jim strhávat předem určenou část tak, aby vyžili. Dlouho se tady vedla debata o nulovém oddlužení – že lidé, kteří jsou předlužení a nezvládají splácet své dluhy, zaplatí pouze minimální částku představující náklady na oddlužení a během sedmi let se jejich dluhy jednoduše smažou. Myslím si, že to by mohla být dobrá cesta.

Nehrajeme si s emocemi

Jste spoluzakladatelem iniciativy Exekutor má smůlu. Co si pod tím máme představit?

Zaměřujeme se na zastavování exekucí, které jsou protiprávní. To je takový případ, kdy o samotném dluhu na počátku nerozhodoval nezávislý soud, ale soukromý rozhodce.