Co kdybych teď zešílel?
Američtí rockeři The War on Drugs přicházejí s manifestem samotářů
Skladby rozpínající se k délce sedmi minut, ve kterých nechybějí grandiózní kytarová sóla a atmosférické klávesové party, k tomu texty plné osamění a tíživé duševní bolesti. Těžko mezi současnou produkcí najít něco staromódnějšího. Přesto američtí The War on Drugs platí za nejvýraznější rockovou kapelu uplynulých sezon a z jejich zpěváka a výhradního autora, rezervovaného Adama Granduciela se stala nepravděpodobná hvězda. V době, kdy kytarový žánr skomírá a pomalu vyklízí hitparády, se The War on Drugs podařilo soustředit všechny tradiční ingredience a nadchnout pro ně nejen generaci posluchačů Neila Younga či Bruce Springsteena, ale i mladé publikum.
Po desce Lost in the Dream, která bodovala v mnoha anketách roku 2014 a vedla si skvěle i komerčně, přicházejí The War on Drugs s novinkou A Deeper Understanding, jež v nastíněném rukopisu pokračuje. Melancholické album je precizní ukázkou práce někoho, kdo zná rockový kánon posledních čtyřiceti let, dokáže s ním suverénně zacházet a piluje vše do posledního detailu. Ostatně jsou to právě poučení a pilní studenti rocku, kteří aktuálně platí za zachránce kytarového zvuku.
Únava červených očí
Datum, kdy udeřila první panická ataka, si osmatřicetiletý Granduciel přesně pamatuje. Bylo to 17. února 2013 ráno poté, co si užil divokou noc s přáteli v baru. Náhle plně pocítil fyzické symptomy své úzkosti. A tříposchoďový dům v domovské Filadelfii, který obýval sám a celý si ho zařídil jako hudební…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu