Přiznat, že jde o problém

V roce 1992 čelila Demokratická strana výzvě ve věci potratů. Guvernér státu Pensylvánie Robert Casey, demokrat hájící zájmy pracujících, požádal, aby mohl vystoupit na stranickém sjezdu v New Yorku. Hodlal navrhnout, aby stranická platforma obsahovala bod, který hájí zájmy nenarozených dětí, a myslel to především jako přitakání své vlastní katolické víře.

Guvernér naprosto chápal, že jeho návrh sjezd zamítne, jenže Demokratická strana mu ani nedovolila, aby svůj postoj nahlas projevil – taková to byla hereze. „Směrem k evangelikálům a  katolíkům z řad dělnické třídy to vyslalo jasný signál, že pokud v tomto bodě jednoznačně nepřijmou stranickou linii, nejsou ve straně vítáni,“ píše Mark Lilla ve své krátké, ale brilantní knize The Once and Future Liberal (Bývalý i budoucí liberál), jež vyjde koncem tohoto měsíce.

Někdy si říkám, jestli se dnes demokraté nedopouštějí stejné chyby v otázce migrace. Aby bylo jasno, domnívám se, že zákon, který minulý týden republikáni předložili, je špatný a plný zákeřné symboliky. O to ale nejde. Lilla přiznává, že on sám je ve věci potratů plně na straně práva matek učinit svobodné rozhodnutí, zároveň ale souhlasí s tím, že strana s národní působností musí být pověstným „velkým stanem“, do něhož se vejdou i lidé, kteří se v několika  bodech s hlavní programovou linií rozcházejí.

Americký liberalismus podle Lilly čelí hlubší krizi. Když navštívil webové stránky republikánů, nalezl tam základní principy, jimiž se strana řídí,…