Předvídají novináři a výzkumy budoucnost?

Má se politika dělat podle názoru novinářů a výzkumů veřejného mínění? Tahle otázka vytanula poté, co se lidovci rozhodli zrušit volební koalici se Starosty. Koalici už není třeba řešit, ale ze strany lidovců často padaly argumenty, že prostě poslechli výzvy komentátorů, kteří jim nedávali šanci, a udělali závěry z nízkých preferencí. Máme tu tedy obecnější otázku: mají se politici řídit podle těchto kritérií?

Odpověď není tak jednoduchá, záleží pochopitelně na tématu. Zužme to čistě na otázku, jestli výzkumy a novináři dokážou předvídat budoucnost. Nedokážou. Zatímco novináři události popisují a veřejnost je sleduje, politici je vytvářejí. Na rozdělení těchto rolí by se nemělo zapomínat, protože zatímco dobří novináři jsou schopni poměrně brilantně rozebrat a popsat událost, která se stala, ve vztahu k událostem budoucím se ocitají ve sféře spekulací.

I ty mají svůj význam, opírají se o pracovní zkušenost, ale jak napsal George Orwell, „politické předpovědi jsou obvykle mylné“. Naše mysl to však citlivě odmítá přiznat, a tak si zpětně svou někdejší představu pozměníme. Ano, občas se nám i zadaří, ale jak píše Orwell: „Obecně řečeno, člověk má pravdu jen tehdy, když se jeho přání či obava shodují s realitou.“

Mimochodem, když už jsem tohle téma odpíchl od lidovců, tak kdyby někdo v roce 2010 spáchal tu zlomyslnost a zeptal se mě na šance tehdy zbrusu nového předsedy Pavla Bělobrádka vrátit lidovce do Sněmovny a stát se úspěšným členem vlády, zřejmě bych se mu vysmál. Pohled do archivu ukazuje, že komentátoři z jiných médií mu téměř nedávali šance. Nešlo ani tak o předsudek, ale spíše o hodnocení na základě poměrně katastrofálního startu Pavla Bělobrádka, který se na veřejné scéně ještě neuměl pohybovat a padal z něj jeden nešťastný výrok za druhým. Dnes přitom patří mezi přední talenty české politiky.

Podobně neurčitou pomůckou pro budoucnost jsou výzkumy veřejného mínění. Ty totiž měří pouze minulost, dotazovaní lidé odpovídají podle toho, co si myslí ve chvíli, kdy výzkum probíhá, a ne podle toho, co si budou myslet za půl roku. Na dojem lidí mají vliv okolnosti, nové vjemy a nové zkušenosti.

Dění mají tedy v rukou zejména politici. Novináři či výzkumy jsou pro ně cenným korektivem, ale to je tak všechno.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor