Zlatá promoce

Hezký zvyk. Slavnostní zlatá promoce absolventů, kteří zde, v sále Karolina, promovali právě před padesáti lety. Řečník v projevu zmiňuje jména učenců, lékařů a badatelů, kteří ještě ve vysokém věku vytvářeli vynikající díla, skvělé publikace a nové objevy. S poselstvím, ano, jsme staří, ale to ještě nic neznamená, i ve stáří můžeme žít jako mladí!

Je lehké kázat na promoci mladým lékařům. Šest let těžkých studií mají za sebou a nyní je čeká dlouhý život, ve kterém všechny nabyté znalosti zúročí, život zajímavý, život jistě i užitečný pacientům.

Co ale říci stejným lékařům po padesáti letech? Řečníci se střídají a vyslovují tutéž myšlenku: ještě i ve stáří můžeme pracovat, ještě i ve stáří, pokud si uchováme mladého ducha, můžeme ordinovat. Slova už nemají takovou sílu jako kdysi, před posluchači již není nekonečno života, nýbrž posledních pár kroků cesty.

Spectabilis ve svém projevu vyzdvihuje fakt, že studium je hodnotné prožití času, udržuje mysl bdělou, ducha svěžího a že je lepší než zahálka. S tím lze jistě souhlasit.

Dva dny předtím jsem uprostřed noci v nejmenované nemocnici udílel svátost nemocných slavnému lékaři. Tehdy, o půl třetí ráno, jsem v rámci rituálu kladl své ruce na jeho hlavu, na všechny jeho znalosti, na všechny nastudované učebnice, na jeho letitou praxi. Znalosti byly ve své době důležité, předaly se studentům, zachránily mnoho pacientů. Nyní již ne.

Co říci lidem, kteří celý život studovali, aby dosáhli na maturitu, aby dosáhli na…