Profil: Podzim elegantního pistolníka

Ve věku 81 let v sobotu zemřel americký republikánský senátor John McCain. Někdejší válečný vězeň z Vietnamu a neúspěšný kandidát v amerických prezidentských volbách v roce 2008 podlehl agresivní formě rakoviny mozku. Prezident Donald Trump, kterého McCain dlouhodobě kritizoval, na Twitteru vyjádřil rodině nejhlubší soustrast a respekt. Jeho někdejší soupeř Barack Obama uvedl, že s McCainem navzdory názorovým rozdílům sdílel oddanost k něčemu vyššímu; něčemu, za co Američané a imigranti po generace bojovali a obětovali se. Při této příležitosti odemykáme text z roku 2017.

Počet chvalozpěvů na amerického senátora Johna McCaina přestalo mít v uplynulých dnech smysl počítat. Obdiv twítoval Barack Obama i Donald Trump, oslavné články zveřejnily The New York Times i The Wall Street Journal, politici měli za to, že Senát po jeho případném odchodu nikdy nebude tím, čím je dnes. „Napovídali jste o mně tolik pěkného, že si nejsem jistý, jestli jste si mě s někým nespletli,“ glosoval to osmdesátiletý veterán z Vietnamu vzápětí. To už stál opět před mikrofonem na senátní půdě, jen pár dní po operaci hlavy, při níž se zjistilo, že jeho pravděpodobná délka dožití je v tuto chvíli kvůli agresivní rakovině mozku zhruba čtrnáct až šestnáct měsíců.

John McCain rozhodně zažil v životě věci, které by nikdo dobrovolně podstoupit nechtěl. Když ho v mládí sestřelili nad Vietnamem, skončil těžce zraněný na pět let v tvrdém vietnamském zajetí. Když mu Vietnamci protekčně nabídli předčasné propuštění, odmítl to s tím, že je to proti vojenským zásadám a že by se on sám i otec-generál museli propadnout hanbou. Odpovědí bylo mučení a čtyři roky na samotce. Zlomil se, podepsal přiznání, že je „vzdušným pirátem“, a pak chtěl znechucením ze sebe sama spáchat sebevraždu. Po návratu do Spojených států se stal jedním z nejvýraznějších politiků své generace. Desítky let seděl v Senátu a dvakrát se za republikány pokusil kandidovat na post amerického prezidenta. Vyřadil ho nejprve George W. Bush a potom Barack Obama.

Zvnějšku a zevnitř

John McCain je symbolem jedné éry a polohy americké politiky. Z pohledu střední Evropy je právě on téměř archetypálním Američanem: elegantním pistolníkem s mentalitou poznamenanou zkušeností studené války. McCain nemá rád Rusko a autokraty obecně. Tvrdí, že lidé chtějí být svobodní a že Amerika je od toho, aby se na své cestě ke svobodě měli čím inspirovat a hlavně o co opřít. Věří v boj, během kariéry navrhoval vojenské akce v Íránu, Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi, afrických státech, Severní Koreji, mluvil o odvetných opatřeních proti Rusku kvůli Gruzii i Ukrajině, podpořil prezidenta Clintona při zásahu na Balkáně. Je vždy pro rozšiřování NATO a pro posilování obrany na jeho hranicích. Od nástupu Donalda Trumpa objíždí zneklidněné spojence a ujišťuje je, že se Amerika zase tolik nezměnila. A že na ni je a nadále bude spolehnutí.

Amerika se ale změnila. Když loni během kampaně nevoják Donald Trump prohlásil, že v jeho očích není John McCain žádný hrdina, protože on dává přednost „hrdinům, kteří se nenechají chytit“, měli tradičně naladění pozorovatelé pocit, že narušil tabu, které teď exploduje a zničí jeho kariéru. Nestalo se, voliči tleskali a samotný ponížený politik loajálně mlčel.

Arizonský senátor ostatně není ve Spojených státech vnímán zdaleka jednoznačně. Je tu známá tvář jestřába, přímočará do té míry, že se stává terčem parodie. V satirické rubrice časopisu The New Yorker tak najdete titulky typu „McCain obvinil Obamu, že chce před použitím vojenské síly nejdříve přemýšlet“ nebo „McCain nabádá k vojenskému zásahu proti FIFA“.

Potom je tu ale John McCain v podobě nespolehlivého straníka. Ve spolupráci s některými demokraty kritizoval příval korporátních peněz do americké politiky. Celkem rychle uznal nebezpečí klimatické změny. Postavil se proti mučení podezřelých teroristů. Podporoval vstřícný postoj k přistěhovalcům.

Svérázný McCain umí být také slušným oportunistou. Když v roce 2008 prohrával s Barackem Obamou, uvedl do federální politiky aljašskou senátorku Sarah Palin, od níž vede přímá linka přes hnutí Tea Party až k Trumpovi v Bílém domě. Když ho loni v arizonských primárkách ohrožoval stoupenec Donalda Trumpa, spolkl nehorázné výpady newyorského byznysmena a podpořil jeho nominaci. Trump pak na oplátku vyjádřil podporu veteránovi z Arizony, ten ale těsně před volbami, když už ležel původní politický protivník v prachu, otočil a prohlásil, že pro Trumpa nebude hlasovat on ani jeho manželka.

Neříkej hop

„Jsem zpátky a mnozí z vás budou litovat všech hezkých slov, která o mně v posledních dnech řekli,“ prohlásil McCain minulý týden, když se za potlesku postavil v Senátu před mikrofony. Rozhodujícím hlasem právě pomohl Donaldu Trumpovi zahájit debatu o zrušení Obamovy zdravotní reformy a okamžitě si vysloužil drtivou kritiku zleva. Tvrdila zhruba to, že právě v okamžiku, kdy si jako veterán a senátor užívá bezplatnou zdravotní péči, ji pomáhá odebrat 20 milionům jiných Američanů.

Zaznívaly i jiné věty: „Proč to dělá, další primárky už přece řešit nemusí,“ bědoval kdosi na Twitteru. Nemoc, kterou senátor trpí, zabila před lety jeho demokratického spojence Edwarda Kennedyho, nedá se pořádně operovat a příliš na ni podle lékařů nefunguje ani chemoterapie. O odchodu ale McCain diskutovat nehodlá. „Už jsem zažil horší věci,“ svěřil se bezprostředně po oznámení diagnózy do telefonu republikánskému senátorovi Lindsey Grahamovi. Pro Trumpa prý ostatně hlasoval proto, aby umožnil diskusi. O pár dní později byl jedním ze tří republikánských senátorů, kteří celou snahu o zrušení Obamacare pohřbili. To už o něm Trump mluvil jako o zrádci Američanů.