Superinteligence

Snad nikdy neměla japonská stolní hra go tolik diváků jako v březnu 2016. Tehdy se utkal jeden z nejlepších hráčů na planetě, Jihokorejec Lee Sedol, a AlphaGo, umělá inteligence z Google laboratoře DeepMind. Go byla jediná stolní hra, ve které zatím lidé poráželi počítače, ovšem Lee Sedol nezvítězil ani v jedné partii. O dva roky dříve vyšla dnes už vlivná a nyní v češtině vydaná kniha Superinteligence od Nicka Bostroma. Švédský filozof v ní rozebírá právě směry a další možnosti vývoje umělé inteligence – a především výzvy, které s sebou nese eventuální zjevení tzv. superinteligence, entity, jež svými intelektuálními schopnostmi dalece předstihuje člověka.

Bostrom v rychlosti předestře historii inteligence na Zemi i dějiny té umělé a načrtne technologické řešení pro „obecnou umělou inteligenci“ – čili takovou, která se vyrovná lidské. Jednou z cest je neurologická emulace, strojové napodobování mozků, další počítačová inteligence. A potom se už z větší části věnuje strategiím a hrozbám superinteligence. Studie se tak proměňuje: až publicistické ohlédnutí přechází v matematicko-technologické spekulace, které ústí ve filozofické bádání nad vývojem umělé (super)inteligence. Podle Bostroma totiž vůbec nevíme, jak bude vypadat a co bude dělat; nejsme jednoduše dost inteligentní.

Autor každopádně není optimista, jeho kniha je tak jedním velkým varováním a zároveň vědeckou i politickou výzvou. Do jádra umělé inteligence by se měly vkládat hodnoty a pokyny slučitelné…