Evropa za rozbřesku

Španělsko si český čtenář nejspíše automaticky spojí s prosluněnými plážemi, olivovým olejem, sušenou šunkou, býčími zápasy a samozřejmě ekonomickým krachem a tragickou nezaměstnaností. Všechno je to trochu pravda a hodně minulost. Dnešní Španělsko, to jsou především automobilky. Země vloni vychrlila 2,5 milionu kusů aut značek Mercedes, Nissan, Renault, Seat, Ford, Citroën, General Motors nebo Iveco. Vyrábějí se v Barceloně, Madridu, Valencii, Ávile, Vigu, Plasencii, Santanderu, Zaragoze, Seville, Valladolidu. Stereotypně „jihoevropská“, neindustriální a nezodpovědná země je nyní druhým největším výrobcem automobilů v Evropě, samozřejmě po Německu. Středoevropská automobilová velmoc Česko vyrobila loni téměř o milion aut méně.

Automobilový průmysl stojí v centru hospodářského znovuzrození čtyřicetimilionového Španělska, není to však zdaleka jediná dobrá zpráva. Pyrenejská země teď systematicky vytváří půl milionu nových pracovních míst ročně. Její ekonomika roste již třetím rokem více než tříprocentním tempem a minulý měsíc dosáhla úrovně, jakou měla před dramatickou krizí roku 2008 a následujících let. Tytam jsou doby, kdy Španělsko muselo s prosíkem do Bruselu pro peníze na záchranu svých bank. Teď je jedním z tahounů evropské ekonomiky, exportní zemí, z níž vyváží v různých oborech 150 tisíc malých a velkých firem. Ale samotné Španělsko je jenom jedním střípkem evropského oživení, byť důležitým.

Evropské radosti

Jestliže jsme si starý kontinent posledních…