Chuligán

Zastrčím si chránič do pusy. Skousnu ho. Z nervozity mi zbyla jenom mírná pachuť na jazyku. Rozestavíme se do třech řad na šířku lesní cesty. Tělem mi pumpuje adrenalin. Hlavu mám úplně lehoučkou.

Vyrazíme. Axel a Tomek o krok před náma. Ulf a Kai vedle mě. To snad ne, Kai se na mě kření od ucha k uchu a úplně mě tím nakazí. Pak se zase podívám dopředu. Na val holejch lebek a bílejch triček, kterej se sune proti nám. Holohlavci zrychlujou a vyřvávaj: „Kur-vy Ha-noj!“ Některý z nich mávaj pěstma.

I my zrychlíme. Dáváme bacha, abysme došlapovali na zem celejma chodidlama. Potřebujem pevnou půdu pod nohama pro útok. Jinak to projedem. Rozbíhaj se. My taky. Teď hlavně nezakopnout! Nešlápnout Axelovi na paty! Už to začne. Cejtím za krkem ruce, který mě tlačej před sebou. Jako by to bylo nutný. Už!

Poslední výkřik. Les zmlkne. Pak těla vyrazej proti sobě. Pěsti a nohy se zmítaj ve vzduchu. Zahlídnu, jak Axela vcucne kolínský stádo. Jeden Kolíňák přede mnou. Blíží se ke mně pěst. Zaregistruju její dráhu. Skrčím se pod ní. Vrhnu se proti němu. Nespadne. Ten sráč drží až moc dobře. Odfrkne si. Kolem mě lítaj další těla. Zaháknutý do sebe. Zaklesnutý. Chycený v kravatě. Bušej do sebe. Holá lebka přede mnou má pořádný bicáky. No a co.

Obranný postavení. Finguju výpad doleva. Napadlo ho to samý. Vyvedlo ho to z míry. Chce mě prudce praštit. Uhnu. Pustím mu přímej úder do čelisti. Zasténá. Vrávorá. Nesejmulo ho to úplně. Skrčí se, ruce zvednutý. Zase chci předstírat výpad,…