Bojujeme, nevítězíme

Zatímco jsme se soustředili na výsledky doplňovacích voleb, na zápletku spojenou s vyšetřováním Trumpových vazeb na Rusko a na prezidentovy nejnovější tweety, pod povrchem probíhá významný a hluboký posun v americké zahraniční politice. Jednoduše řečeno, Spojené státy nejistě směřují k další dekádě válečného konfliktu na širším Blízkém východě. A toto příští desetiletí se možná ukáže být ještě více destabilizující než to předchozí.

Trump nastoupil do úřadu s nadějnou skepsí vůči americké politice v regionu. „Každý, kdo se Blízkého východu nějak dotknul, se v něm utopil. (…) Topíme se v něm,“ prohlásil během kampaně. Jenže Trump také vnímá sebe sama jako tvrdého hocha. Na svých mítincích opakovaně přísahal, že „Islámský stát rozbombarduje na sr**ku“. Když teď zasedl v Bílém domě a obklopil se generály, získávají jeho chlapácké instinkty podle všeho navrch. Administrativa vystupňovala vojenské operace po celém širším Blízkém východě, od Sýrie po Jemen, Afghánistán nebo Somálsko – více vojáků, více bombardování, více akcí. Jaká za tím ale stojí celková strategie?

Dobýt kótu nestačí

V boji proti Islámskému státu americké jednotky agresivně stupňují útoky, v důsledku čehož došlo k podstatnému nárůstu civilních obětí v Iráku a Sýrii. Minulý týden Spojené státy sestřelily syrský vojenský letoun a toto dramatické vystupňování konfliktu přiblížilo Washington ke střetu s Ruskem jakožto syrským spojencem, s reálnou možností propuknutí vojenského konfliktu. Horší na tom je…