Zeměvěda
I
Zdálo se mi o kostech,
byl jsem v té krajině,
můj obličej, mé nohy,
pohled na mé dlaně,
do prachu, do mžení,
nevěděl jsem, zda jsem
ve městě Teplitz, Teplice či Tepl,
dotýkal jsem se všeho, ničeho,
obával jsem se, že rozdrolil bych se,
jako to jméno, porézní,
porézní v dlani, proláklině,
páchlo to po spálenině,
jistě nějaká odřenina,
stál jsem pod zemí,
nebe však zůstalo
tam. Nikde kosti.
II
Na zteplalou flašku
k sousedovi do sklepa,
moje uhláky zůstávají
venku. Bar je
ruční práce, odkapávač
super, Plavno. Žádný plakát,
žádné hot pans, žádné
titulní stránky po stěnách,
zato kostlivec z lepenky,
co se umí hýbat a
svítit ve tmě. Včera
postavil svůj vůz před
svodidlo, svůj renault,
sponzorovaný maminkou
nebo miláčkem. Už týden
o ní nic neslyšel,
jinak by zítra
jeli přes hranici,
jezdí tam tankovat a
okukovat ženské, ona
ke kadeřnici. Všechno německy,
když neví jak, uděláš
takhle. Občas piknik, vlhké
sedačky, selhání chladicího boxu.
III
Přikyvuji, nekladu
otázky, můj pohled míří
do temnoty, kde musí
být škvíra, hromada uhlí.
Možná si něco přiváží
z Čech, to se rozhoří
rychle, je čerstvé a zakázané.
Nešťourám se v tom,
prsty jsou zmrtvělé od držadla
uhláku, klouby prstů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu