TADA: ambice a příležitost pro neplnoprávné děti v Bruselu

TADA zahájila víkendové dílny pro děti ze znevýhodněných čtvrtí celého Bruselu. Poznávají tam různá povolání a možnosti, o které by se mohly zajímat v budoucnosti.

„Dámy a pánové, povstaňte, prosím, soud přichází!“ Do síně Kasačního soudu, nejvyššího a jednoho z nejprestižnějších soudních dvorů v bruselském Justičním paláci vstupují Bilal, Ghalia a další děti, s hlavou vztyčenou a vypnutou hrudí, přestože po zemi za sebou táhnou soudcovské taláry pro dospělé. Z tváří jim září uličnické i hrdé úsměvy. Nově objevený pocit hrdosti pomáhá těmto deseti- a jedenáctiletým dětem ze znevýhodněných čtvrtí stát se na jedno dopoledne významnými právníky. Každou sobotu se asi tři stovky těchto dětí účastní činnosti, kterou pořádá TADA, což znamená Toekomst Atelier de l’Avenir (Studio budoucnosti).

Cílem tohoto bilingvního programu, původně inspirovaného nizozemskou iniciativou IMC Weekendschool (zde se mluví francouzsky a vlámsky), je „rozšířit budoucí horizonty“ dětem ve věku 9–12 let, které pocházejí z nízkopříjmových čtvrtí hlavního města Evropy. Jak to TADA dělá? Nejprve jim pomáhá objevovat různá povolání nebo řemesla, která by je mohla inspirovat. Po tři roky, každou sobotu, se děti setkávají s nadšenými odborníky, kteří jim představují svou práci, ať je to právo, medicína, stavebnictví, umění, technologie či charita.

V soudní síni se dnes jedna ze skupin pobočky v Saint-Josse dozvídá, jak pracuje justice. Dobrovolníky, kteří přišli svou práci ukázat dětem, nejprve poučí tým z TADA: jejich úkolem bude hlavně obcházet skupinu a udržovat ji v činnosti, a současně povzbuzovat děti, aby si udržely zájem. „Vzpomínáte si, jak jsme minulý týden mluvili o trestním zákoníku? Je to něco jako jídelní lístek u McDonald’s , na jedné straně jsou přestupky a na druhé straně je napsáno, kolik za to,“ vysvětluje Damien Vandermeersch, hlavní žalobce Kasačního soudu.

Vandermeersch se na tomto projektu podílí už několik let. Díky němu mohou děti přicházet každou sobotu do Justičního paláce. Hlavní žalobce pak popisuje případ, který budou děti dnes dopoledne posuzovat: „Pět mladíků, z toho jeden už plnoletý – ten bude souzen jako dospělý –, šikanovalo čtrnáctiletého kluka. Ale mnohem závažnější je, že oběť jednou ohrožovali nožem. A postižený se jich tak bál, že už nechtěl chodit do školy.“

Tyto sobotní kurzy by nemohly existovat bez úsilí a houževnatosti zakladatelky TADA Sofie Foets. Před vznikem projektu pracovala v kanceláři evropského poslance a tam se dozvěděla, co dělá nizozemská asociace IMC Weekendschool. „Okamžitě mě napadlo, že tohle by se mělo přenést do Bruselu!“ vzpomíná Foets. Všeho nechala a s malou finanční podporou od několika soukromých firem, které přesvědčila o potenciálu projektu, založila TADA. „Pro mě je to významný příklad, jak občanská společnost může přispět k emancipaci dětí z těchto znevýhodněných čtvrtí,“ dodává Foets.

Proč však nenabídnout takovou možnost všem dětem? „Pořád se říká, že aby tyto děti později v životě uspěly, musí se snažit ve škole,“ vysvětluje zakladatelka. „Ony ale někdy ani netuší, co takové ,později‘ znamená. Jejich okolí, jejich rodina jim nemůže ukázat, jaké cíle by mohly mít na dosah. Tyto děti potřebují postrčit, aby zůstaly motivované. Naším cílem je přimět je, aby se staly zodpovědnými občany, a postarat se, aby věděly, že toto je i jejich domov.“ Například dnes dopoledne se mnohé děti poprvé podívaly do centra Bruselu a do čtvrti Louise, která je nedaleko od proslulých tříd s luxusními obchody. Účastníci projektu většinou dosud ještě nikdy nevyšli ze své čtvrti.

Foets se také zmiňuje o průzkumech PISA, jež ukázaly, že francouzskojazyčná Belgie vyniká v Evropě alespoň v jednom kritériu: v nerovnosti vzdělávání. A přestože je nizozemský projekt vzorem, existují i jiné, mnohem pozitivnější alternativy. „Badatelé porovnali pokrok znevýhodněných dětí, které navštěvovaly kurzy IMS Weekendschool, s těmi, které tam nechodily. Účastníci se v životě vyvíjeli jinak; lépe se integrovali na pracovním trhu a ve společnosti obecně.“

Kdykoli někdo řekne, jak je překvapen, že tyto děti se tři roky každou sobotu – kromě školních prázdnin – účastní takové činnosti, Sofie odpovídá: „Ty děti nemají o sobotách co dělat, leda snad jít do mešity. A proto tak rády chodí sem. V tomto věku se chce dítě o světě dozvídat víc!“

TADA má v současnosti v Bruselu tři pobočky: v Molenbeeku (ve vlámštině), v Saint-Josse (ta je bilingvní) a v Anderlechtu (ve francouzštině). Těchto dílen se každou sobotu účastní kolem tří stovek dětí. Asociace otevírá každý rok nové třídy, které pak pokračují tři roky. Navzdory nejlepší snaze se jí stále nedaří vyhovět současné poptávce. Organizace se zaměřuje na nejzranitelnější děti – hodnotí je podle povolání rodičů, podle jazyka, jakým mluví doma, počtu dětí v rodině atd. TADA vzhledem k takovému zájmu doufá, že do roku 2020 bude mít ve svém programu zhruba tisíc mladých lidí.

http://toekomstatelierdelavenir.be/en/