K čemu nám jsou?

Vrací se to pořád dokola – podivná touha neustále někoho řídit, dirigovat. Někdy se to projevuje agresivní reakcí na jiné názory, jako by nešlo prostě o jiné stanovisko, ale rovnou o útok na civilizaci. Jindy touhou ostatní nepřetržitě nějak sešněrovávat, ořezávat, aby všichni zapadli do jedné a té samé škatulky, ze které nikdo nevyčnívá.

Minulý týden svou kapitolku připsal šéf Senátu Milan Štěch, který prohlásil: „Myslím si, že je tu velká skupina lidí, kteří pracují jako OSVČ (překlad: živnostníci) a nejsou z národohospodářského hlediska efektivně využití. My máme tolik OSVČ, jako mají typicky agrární země na jihu Evropy, a nikdo neví, jaký je jejich přínos pro tvorbu HDP.“

Tady už se chce zvolat: Najděte si konečně jinou hračku. Před pár měsíci jsem byl v Litomyšli, kde mi jedna živnostnice vyprávěla, že s manželem mají malý projekt, který několik let piplají a sotva se jím uživí. Dovolenou neměli minimálně pět let a v některých momentech bylo tak zle, že šla ještě uklízet, aby vydělali na chod domácnosti.

Nestěžovala si, protože je to její volba a těší ji, co dělá. Rozplakala se až ve chvíli, kdy kvůli kampani za EET nabyla dojem, že se na ni – živnostnici – všichni „poctivě zaměstnaní“ lidé dívají jako na zlodějku, protože ministr financí Andrej Babiš o drobných podnikatelích mluvil jen jako o podvodnících.

A teď předseda Senátu. Pan Štěch sice zdůraznil, že jsou i dobří živnostníci, ale to neustálé oznamování, že je nutné nějak je podusit, se opakuje až příliš často. Politici si musí uvědomit, že lidé tu nejsou od toho, aby tvořili HDP, to není smyslem svobodného člověka. Ten, pokud neporušuje zákony, si může dělat, co chce, a stát ho nemusí vůbec zajímat.

Sociální inženýrství – projevuje se i čím dál častějšími výroky politiků, že lidé nemají studovat to, co chtějí, ale to, co potřebuje průmysl – tu má silné kořeny a v poslední době zase bují. Politici by měli nechat lidi být a snažit se hlavně o svůj byznys: vytvořit efektivní stát, který lidem slouží, ne je řídí.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor