Třiatřicetiletá Jevgenija Zacharova je něco mezi psycholožkou a uměleckou tatérkou. Jizvy obětí domácího násilí mění ve svém tetovacím studiu v ruské Ufě na skutečná umělecká díla. Tato práce se pro uměleckou tatérku stala pravým posláním. Ženám pomáhá znovu získat jejich poškozená těla a obrátit list.
Jevgenija v malé suterénní místnosti na rohu hlavní ulice v Ufě, hlavním městě ruské republiky Baškortostánu, pečlivě kreslí kolem jizev podobným chomáčkům obrysy květin. Naproti ní, s paží nataženou přes stůl, sedí Dinara, bolestí svírá rty a mlčí. Této ženě je pouhých 20 let, ale už si prošla peklem.
Celý život ji bil otec a potom manžel. Mladá žena má celé tělo poseté stopami bolestné minulosti. Teď už svého partnera opustila a žije sama, jen s tříletou dcerou Amelií. „Když dcera viděla moje jizvy,“ říká Dinara, „začala si na paže kreslit stejné skvrny. Moc jsem se styděla, nedokázala jsem to snést.“
Jevgenija pozorně naslouchá a pak se staženým hrdlem promluví: „My už se postaráme, aby to byla jenom zlá vzpomínka.“ Po dvou hodinách jsou všechny jizvy pokryty malými, jemnými, modravými kvítky. S jizvami ve středech květů vypadá tetování nakonec mnohem realističtěji.
Jevgenija, srdečná a přirozeně optimistická, se tetováním zabývá deset let. Pracuje spolu se svým partnerem Alexejem. „Je to nádherná práce! Tatérkou jsem se stala úplně přirozeně. Bavilo mě kreslení, ale nechtěla jsem, aby mou kreativitu omezila umělecká škola,“ vysvětluje mladá žena.
Loni v létě narazila Jevgenija na knihu A Pele da Flor (Květinová kůže, v portugalštině to znamená „velmi citlivá“) od brazilské umělecké tatérky Flavie Carvalho, která jizvy žen – obětí domácího násilí – zakrývá květinami. Mladou Rusku to inspirovalo a rozhodla se následovat její příklad. Začala své služby nabízet zdarma prostřednictvím ruské sociální sítě VKontaktě.
Tatérku tehdy její „úspěch“ překvapil. „Za pouhý týden mi přišlo 50 žádostí!“ říká nadšeně. Během půl roku se Jevgeniji do jejích šikovných rukou svěřilo více než 200 žen. Na tato poněkud speciální tetování si vyhrazuje každé pondělí a práci vykonává bezplatně, všechny náklady hradí sama.
Tetování obětí domácího násilí je pro umělkyni víc než jen práce, je to skutečné poslání. „Kromě toho, že jim pomáhám, zanechávám také svou stopu ve světě. Moje zákaznice bývají většinou mladší než já, a když skončím, moje tetování nosí dál a neustále jim připomíná, že mohou začít znovu,“ dodává Jevgenija.
Ženy, které do studia přicházejí, Jevgeniji považují samozřejmě za umělkyni, ale také za skutečnou psycholožku. „Poslouchat ty příběhy bylo ze začátku hrozné, ale postupně jsem se naučila, jak je přijímat. Teď jim dokonce navrhuju, aby mi to vyprávěly naposledy – a pak, až bude tetování hotové, nechaly všechno navždy za sebou,“ říká.
Jevgenija by se chtěla v budoucnosti se svým partnerem vydat na motocyklu na turné po Rusku, aby mohla nabízet své služby týraným ženám i na jiných místech země. „Oběti už za mnou přicházejí z celého kraje. Ale já bych chtěla dělat víc. A proč nepovzbudit umělecké tatéry i v jiných oblastech Ruska, nebo dokonce v cizině, aby dělali totéž?“ Tento projekt zatím zůstává jenom snem. Mladá žena stále hledá potenciální sponzory.
Zápal této mladé ženy je ještě symboličtější právě v Rusku, kde byl nedávno přijat zákon dekriminalizující domácí násilí. Od 7. února 2017 je domácí násilí – v případech, kdy k bití došlo poprvé a nepoškodilo zdraví oběti – považováno za „správní“ přestupek, nikoli za trestný čin, a trestá se pokutou od 5 do 30 tisíc rublů (2250–13 500 korun).
U veřejnosti vyvolal zákon silnou reakci, objevily se obavy, že by se tento jev mohl banalizovat.
Podle ruského ministerstva vnitra se obětí násilí ze strany rodičů stane každý rok 26 tisíc dětí; 36 tisíc žen je postiženo domácím násilím a v důsledku týrání partnerem zemře 12 tisíc žen, tedy jedna žena každých 40 minut. Devadesát sedm procent případů domácího násilí v Rusku se nedostane před soud. Na celém světě trpí domácím násilím jedna ze tří žen.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].