Možná vás to překvapí, ale rozhodli jsme se tento článek o vnímání času napsat trochu nudnější než obvykle. Samozřejmě – riskujeme, že přestanete číst. Ale když vás budeme nudit opatrně, vyděláte na tom – čas ve vaší mysli se zpomalí a vy si (subjektivně) užijete o něco větší porci života.
Pondělní ohlédnutí
Ano, taková je jedna ze základních zákonitostí vnímání času. A v rámci snižování originality a přitažlivosti tohoto článku rovnou přiznejme, že inspirací se mu stal nedávný text v magazínu New York, jenž čtenářům doporučoval, jak si pocitově prodloužit víkend.
Ona rada zní celkem jednoduše – dělejte něco nového. Když si vyrazíte do míst, kde jste ještě nebyli, vyzkoušíte skok padákem nebo se seznámíte s partou nových lidí, ze dvou dnů volna se může stát věčnost. Jenže jak je to možné, když jsme před chvíli tvrdili, že plynutí času prodlužuje naopak nuda? Obojí zároveň je pravda. Vnímání času vyhodnocují dva systémy – jeden v reálném čase a druhý zpětně. Víkend nabitý novinkami se tak jeví jako dlouhý a bohatý z perspektivy pondělního rána, v prožívané přítomnosti naopak vzrušení způsobuje, že čas pádí tryskem. A naopak – důvěrně známé činnosti nebo lelkování přinášejí pocit zpomalení, ve zpětném zrcátku ale působí, že víkend utekl jako voda. Vaše rekapitulující paměť v něm totiž nenajde moc záchytných bodů.
Vnímání času v lidském mozku představuje velice komplexní fenomén, jejž ovlivňuje řada faktorů. První hypotézy psychologů z poloviny minulého století…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
