Jsem holka a to se nepočítá

Mám trochu pocit, že jsem svým prvním albem všechny oblafla,“ přemítá v rozhovoru pro časopis i-D londýnská písničkářka Marika Hackman. „Byla jsem moc jemná, jen jsem naznačovala. Ta deska byla o ženských vztazích, ale nikdo to nepoznal.“

S čerstvým albem I‘m Not Your Man tak šly jinotaje stranou. Vystřídal je zpříma podaný pohled na ženské milostné potýkání, partnerství i sexualitu. Ten Mariku Hackman řadí do aktuální silné vlny autorek a písničkářek, které reflektují svoje místo ve světě, společenskou roli i sexuální nebo rasovou identitu (Soak, Vagabon, Mitski). Z identity se u nich stává téma číslo jedna.

Pětadvacetiletá Marika Hackman, která patří k aktuálním objevům ostrovní scény a má za sebou hraní s britskými hvězdami jako The 1975, alt-J nebo Laura Marling, umí být notně temná, ale také si pohrává s nadsázkou a ironií. Jako v titulním singlu Boyfriend, který škodolibě popisuje, co se asi táhne hlavou klukovi, jehož dívka zůstala přes noc s jinou. „Je to v pohodě, jsem přece jenom holka a to se nepočítá. On ví, že žena potřebuje k uspokojení muže,“ zpívá s posměškem v chytlavém britpopovém refrénu.

I‘m Not Your Man je skládankou nálad, které pramení z touhy, odevzdanosti, zklamání i partnerských hádek. To vše zaznamenané skrze emoce, které člověk nezvládá, cloumají celým jeho tělem. Přitom se elegantně a důsledně vyhýbá slovníku, jakým se v populární hudbě i v mainstreamu mluví o ženských homosexuálních vztazích.

Skládat začala už ve…