Britské vystřízlivění

Britské parlamentní volby mají vítěze, kterého čekal málokdo. Je jím malá severoirská strana, která má v londýnském parlamentu zastoupení sedmi poslanců. Lídři Demokratické unionistické strany (DUP) se rychle dohodli, že podrží u moci konzervativce Theresy May, kteří po nepodařených volbách nemají dost poslanců na to, aby sami sestavili vládu. DUP svůj krok zdůvodnila snahou odříznout od vstupu do Downing Street šéfa opozičních labouristů Jeremyho Corbyna jako muže, který se dodnes hlásí k odkazu Irské republikánské armády (IRA), byť odsuzuje její teroristické útoky (jak lze obě věci skloubit, ví zřejmě jenom on sám). DUP jde ale nepochybně ještě o víc. Malá lokálně ukotvená strana získala výjimečnou šanci ovlivnit podobu britského rozchodu s Evropskou unií a další soužití Londýna s Bruselem.

Z pohledu zastánců radikálního rozchodu Británie s EU totiž vlastně čtvrteční volby nedopadly zase tak špatně. Konzervativní poslanci sice dávali najevo, že se během kampaně cítili pod tlakem voličů, kteří vnímali jejich stranu jako svazek stoupenců tvrdého brexitu, a jako prohru tohoto postoje výsledek interpretovali i další politici či komentátoři, třeba včetně bývalého šéfa labouristů Eda Milibanda. Radikální oslabení Theresy May, jež se volbami snažila dosáhnout naopak posílení svého vlivu proti skalním příznivcům brexitu ve vlastní straně, ale v praxi znamená, že právě oni mají teď karty v ruce. Británie již aktivovala pověstný článek 50 evropských smluv, podle něhož musí během…