Poslední kouř

Šestice mužů za řečnickým stolem mluví k publiku přes obláčky dýmu. Tři kouří doutník, tři cigaretu, kouří i lidé v publiku u kavárenských stolků i ti u baru, co neposlouchají výklad a jen tak popíjejí. „Kouřím od čtrnácti let, a přestože jsem prodělal těžkou nemoc, nechci, aby o mém zdraví rozhodovali poslanci, ale Bůh,“ říká do mikrofonu herec Jiří Bartoška.

Je polovina května a už za dva týdny začne v Česku platit deset let vyjednávaný převrat: zákaz kouření ve všech hospodách, barech a restauracích. Je rozhodnuto, protesty už v tuto chvíli nemohou nic změnit. Šestice v Mlýnské přesto přišla pozvednout svůj hlas, protože podle mužů na pódiu nejde v zákazu jen o cigára, ale o osud svobody jako takové. „Alespoň v něčem se evropské progresivní elity s radikálními islamisty shodnou,“ cituje Bartoška úryvek z knihy svého souseda, intelektuála a spisovatele Františka Mikše, pojednávající o tom, že proti kouření brojil Hitler a dělá to i Islámský stát.

Poslanec Marek Benda označuje kouření za „základní lidské právo“, jehož pošlapání podle dalšího přítomného, bývalého ministra a disidenta Alexandra Vondry, znamená, že „starej dobrej svět, za kterej jsme bojovali, je pryč“.

Pódiové vystoupení členů Občanského institutu trvá hodinu a po něm následuje volná kavárenská zábava. U stolků dál proudí debaty o tom, že lidé s cigaretou jsou nejutlačovanější českou menšinou, a společnost na baru se pobaveně směje Bartoškově vzpomínce na rýmovačku z mladých let, že „bez kundy a…