Asi by se mi nestalo, že bych byla prezidentem, natož prezidentkou. Takový člověk je chudák. Pořád je mezi lidmi, ratifikuje smlouvy a jen občas může plout na nafukovací matračce, u čehož je focen. Proto by měl být psychicky odolný vůči poryvům nálad – zvenčí i svým vlastním. Neměl by být ale ani konzerva, která svou identitu zakládá na vědomostech získaných před čtvrt stoletím na vysoké. Měl by být vlídný, ne žoviální. Měl by být ve svazku s někým, kdo vedle něj nevypadá jako utlačované páté kolo u vozu – tedy pokud bude mít druha. (Single prezident by byl podobně revoluční jako vietnamský prezident!) K této sentimentální představě mě vede vzpomínka na manžele Obamovy, o jejichž politických aktech vím málo, ale na uklidněnou pozoruji videa s jejich neformálními proslovy, tanci a gesty – jsou moje guilty pleasure podobně jako George Michael. Prezidenta vnímám hlavně iracionálně – měl by to být někdo, s kým toužíte prohodit pár vět, a ne prohodit ho oknem.
Prezident by měl mít hlavně dobré poradce. Sympatický je mi odkaz Václava Havla, který se podle personálu radil až obsedantně a v neposlední řadě respektoval názor svých družek.
Pro mě je prezident smíšená funkce ateistického papeže, animátora aktivit pro zahraniční delegace a maskota, který pokládá věnce. Měl by ctít svou bibli – ústavu – a chránit její výklad. Neměl by bojkotovat vyšší celky, do kterých patříme – EU a NATO počínaje. Jedná se sice o ornament, ale nebylo by špatné, kdyby se uměl pěkně oblékat a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
