0:00
0:00
Politika4. 3. 201718 minut

Klaus 2.0: Pedagogickým vzorem pro Česko by měla být Čína

Dědic slavného jména vykročil na misi, která má zachránit Česko

,
foto: Matěj Stránský
Václav Klaus ml. na besedě ve Slaném, 3.10.2016
Autor: Matěj Stránský

Zadní místnost kyjovské hospody zvané Kyjovský pivovar se plní zhruba sto padesáti lidmi nejrůznějšího věku. Možná polovina z nich si v obavě, aby se vešli, pojistila místo rezervací, ti ostatní teď musí chvíli pátrat mezi židlemi, kde je nějaká bez papírové cedulky. „Je tu hodně učitelek,“ prohodí jedna z návštěvnic rozhlížející se po převažujících ženských tvářích. Sama se představuje jako dispečerka dopravy a k důvodům své účasti dodává, že je voličkou ODS a obdivovatelkou Václava Klause staršího.

A i když tu teď čeká na jeho stejnojmenného syna, zdůrazňuje, že se moc těší. „Líbí se mi jeho názory na školství, třeba že se má normálně zkoušet jako dřív, ne jenom psát testy, jako se to dělá teď.“ Vedle sedící úřednice z místní nemocnice přišla, protože doufá, že „pan Klaus probudí ODS k životu“. Těší se i starší podnikatel ve stavebnictví, který dorazil, protože mu mladý Václav Klaus připadá „jako chytrý člověk“. Jak se to pozná? „Hlavně to školství zná dobře, detailněji si teď nic nevybavuji, ale uslyšíme to za chvíli,“ říká stavař a dodává, že i on míval rád Klause staršího.

↓ INZERCE

Dopoledne dnešního dne stihl Václav Klaus junior vystoupit v Praze na konferenci Média a moc, zaštítěné radikálně pravicovým europoslancem Petrem Machem, kde probral současnou televizní propagandu. Pak sedl do svého superbu a zamířil na jih Moravy na první ze čtrnácti veřejných debat, které má tento měsíc zapsané v kalendáři. Školské téma sice žádnou velkou show neslibuje, Václav Klaus junior si ale dává záležet, aby se u svých posluchačů zapsal jako zábavný společník, a už od začátku se mu to daří. Pak se konečně stáčí řeč na školství.

https://www.youtube.com/watch?v=nS1bOxI-dKQ

Netváří se jako reformátor, spíš jako ten, kdo by chtěl změny zastavit. Škola má „učit číst, psát, počítat, a ne fungovat jako komunitní centrum“, prohlašuje. „Je módní říkat, že se mají děti hlavně cítit ve škole dobře. Myslím si ale, že ve školách mají děti hlavně překonávat překážky.“ Taky říká, že by se toho mělo hodně zrušit – povinný rok ve školce před nástupem do školy, devátá třída, seznam povinné látky zvaný rámcový vzdělávací program, „který stejně nikdo nečte“. Zavedl by „důslednost“ a pomocí častých testů by vymáhal znalosti.

Nezapomíná také sdělit, že současná ministryně školství je neomarxistka, rozpočet vysávají nevládky, „které chodí jen deset dní v měsíci do práce a mají drahé kanceláře“, inkluze je „zločin, který ničí dětem životy“ a ve školách opět vládne ideologie – tentokrát multikulturní. Když chce říct, že se aktivistům nevládek něco nelíbí, tak řekne, že „kvičí“.

Potřebné razanci vystoupení pomáhá i značně benevolentní vztah k číslům. Špatný školský zákon má v podání školského experta tři sta stran (v reálu polovinu), inkluze stojí devět miliard (pro první dva roky se počítá s třetinou), cenu interaktivních tabulí, které slouží jako důkaz nesmyslných evropských dotací, nadsadí desetkrát. Také sděluje, že se ve školách šíří strach, dokonce se ho prý ředitelé bojí pozvat na debatu.

Jako vzor pro Česko zmiňuje Klaus Čínu, kde „nemůže studovat každý jako u nás, je tam konkurence a děti musí makat“. Když si pak jeden z posluchačů postěžuje na úpadek civilizace, Václav Klaus uklidňuje: „Celosvětově se něco mění k lepšímu, lidi se začínají bouřit. Vidíme v Americe, v Polsku, v Maďarsku, zčásti v Rakousku, že je tady naděje. Hájíme přirozené věci a kyvadlo vývoje se jednou vrátí.“ Kam přesně, není jasné, v sále se však neozve nikdo, koho by to trápilo. Po devadesáti minutách je konec a v Kyjově, stejně jako na třech dalších Klausových debatách, jež Respekt navštívil, nepadla žádná kritická otázka.

„Kantory si určitě získá, díky němu je v politice konečně někdo, kdo školství rozumí,“ raduje se učitel češtiny a dějepisu a směřuje k východu. Zmíněná dispečerka dopravy dodává, že se jí líbilo všechno, co Václav Klaus říkal. „Hlavně ta inkluze, to, že by neměla být tak velká,“ odpovídá na otázku, co konkrétně ji zaujalo. „Mluvil mi z duše. Učitel má být náročný. Teď je to samá škola hrou, rušení přestávek, slovní hodnocení. Ale dril je nutný, bez toho se násobilku nenaučíte,“ říká také učitelka učící v Kyjově na prvním stupni. Její společnice, pracovnice laboratoře z místní nemocnice, přikyvuje: „Dneska vystuduje každý debil. Ti absolventi, co k nám přicházejí, to je hrůza.“

Syn bývalého prezidenta Václava Klause se rychle stává nepřehlédnutelnou postavou české politiky. Nikdo jiný momentálně nepracuje na svém vzestupu tak systematicky jako on. Část úspěchu za něj obstarává jeho jméno, další nemalá část práce je ale podepřená promyšlenou strategií, energií a penězi.

Jaká byla jeho cesta do politiky a jaké má Václav Klaus mladší šance. Čtěte Téma v novém Respektu 10/2017

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články