Nejsme extremisté a nesnášíme granty

Jak zevnitř vypadal útok na Kliniku?

Přišel jsem až ve chvíli, kdy přijížděli hasiči s policií. Dostali jsme echo a jeli na pomoc. Nikdo netušil, kolik tam je lidí, jestli to bude pouliční boj, jestli jedeme hasit oheň nebo ošetřovat naše kamarády.

Připravovali jste se na fyzický střet?

Ne. Už přes den mě napadlo, že teoreticky je dobrá chvíle na útok. Bylo jasné, že hodně aktivistů a lidí z neonacistické scény je na demonstracích a protidemonstracích. Ale že by byl někdo připravený na ozbrojený boj s lidmi v kuklách a zápalnými předměty, to ne.

Jak reagovali návštěvníci Kliniky?

Lidé byli hodně vyplašení. Pořád dokola se omílá, že Klinika je doupě levicových extremistů a radikálních anarchistů. Jenže k nám prostě chodí úplně rozmanité publikum. V tu chvíli tam byli hlavně návštěvníci, kteří přišli z demonstrace na koncert. A ti se v životě nesetkali s podobným druhem násilí. Řadě z nich došlo, že neonacismus je reálná věc a že věci, co se tady děly v devadesátých letech a my na ně zapomněli, se můžou zopakovat.

Měli jste strach, že se během noci situace zdramatizuje?

Během večera tam pracovalo asi padesát lidí zvenčí. Pomohli nám zabarikádovat okna, uklidili jsme střepy, vyhodili ohořelé věci a policejní pásky. Chtěli jsme, aby to místo nepůsobilo hrozivě. Nakonec se pouštěla hudba a Klinika byla znovu plná. Byl to takový…