Na pseudo­problémy nemáme náladu

Oktaváni z Gymnázia Elišky Krásnohorské v pražské Michli před časem své učitelce oznámili, že chtějí všichni – až na jednu výjimku – maturovat z matematiky. Hana Lukšová se upřímně vyděsila. Mezi zájemci o maturitu z obecně neoblíbeného předmětu byli totiž i studenti, kteří měli na vysvědčení trojku nebo čtyřku. Stal se ale zázrak. Třída z běžného gymplu skončila třetí nejlepší v celé republice, předběhli ji jenom studenti matematických gymnázií. Jak to Hana Lukšová dokázala? A může příběh její zázračné třídy sloužit jako návod, jak dnes učit a testovat matematiku?

Půvab svéráznosti

Ve čtyřpatrové zděné krychli na hranici centra hlavního města právě začíná hodina matematiky. Několik septimánů se zvedá z lavice, všichni chtějí k tabuli. „Já tě pustím,“ dávají si přednost. Neprobírá se nic strhujícího, na programu je středová a obecná rovnice kružnice. Tabuli plní čísla a vzorce, třída zaujatě šumí. Student u tabule váhá a míří k lavici. „Nechoď si pro sešit. Kdo mu poradí?“ moderuje dění učitelka Lukšová, která stojí se založenýma rukama u dveří na chodbu, jež zapomněla zavřít. Příklad je vyřešen a učitelka se ptá: „Někomu něco nejasného? Potřebujete něco vysvětlit?“ Ozývá se dvojice kluků ve třetí lavici: „Ten předchozí příklad nám vyšel jinak…“ Soused se k nim hned naklání a vysvětluje postup. Výraz tazatelů ukazuje, že aktivnímu spolužákovi moc nerozumějí. Nakonec oba raději vyrazí k tabuli. Stačí jim chvíle s pomocí učitelky a ozývá se úlevné: „No jo, vlastně…