Co je nového v naší provincii? Na povrchu pár drobných událostí: Na náměstích vyrostly boudy vánočních trhů. Lyon přijal a ubytoval sto osmdesát jedna dospělých uprchlíků z demontované „džungle“ v Calais, plus osmdesát dětí bez doprovodu. V lyonském auditoriu probíhá festival ruské klasické hudby, v rámci kterého umělecký šéf Lyonského národního orchestru Leonard Slatkin oddiriguje šest symfonií Čajkovského. Město se chystá na Slavnost světel, největší a turisticky nejnavštěvovanější lyonskou událost, která byla vloni, po teroristických útocích v Paříži, z bezpečnostních důvodů zrušena. Stav pohotovosti sice trvá, takže letošní slavnost bude v porovnání s uplynulými ročníky omezená, ale uskuteční se, neboť podlehnout strachu by podle radnice znamenalo „přiznat vítězství teroristům“. Ve veřejných budovách a na nárožích jsou vylepeny plakáty s hlavičkou republiky, které připomínají občanům, že je nutné se před volbami v roce 2017 zaregistrovat. A v místním deníku Le Progrès defilují, zatím bez předvolební hysterie, prezidentští kandidáti.
Tak nějak vypadá Lyon s blížícím se adventem, ale o tom dnes nechci psát. I když by to asi bylo snadnější než se snažit pojmenovat něco, co se odehrává pod povrchem a co jako skrytá nevolnost otravuje běh našich lyonských dní.
Ta nevolnost vlastně není nic skrytého. Francouzi o ní vědí a hovoří o ní už dlouho, mají pro ni dokonce termín „le malaise“. Skrytý je pouze její původ, který ani pro zdatné francouzské teoretiky není snadné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
