Konec české pohody

Starý tramp „Kuře“ je v Písku na jihu Čech pojem. Jeho stánek U Sulana, kde řeka Otava v zátočině nabírá proud a kvapně opouští město, obléhají v létě hosté všech generací.

Voňavé grilované makrely, marináda s tajnou recepturou a ostrá maďarská nakládaná zelenina sem o víkendech přitáhnou davy. Upéct jednu várku trvá minimálně půl hodiny, pak zazvoní zvon, a kdo včas nestál ve frontě, na toho nic nezbude. Ke konci sezony už Kuře – alias Jan Stropnický (70) – zvládá večerní špičku u rozpáleného grilu jen s vypětím všech sil.

Teď v listopadu je tu ticho a klid. Od vody jde zima, sousední hospůdka je zazimovaná, branky kolem areálu jsou zamčené na řetěz. Kuře a jeho kumpáni z výčepu právě uzavřeli sezonu a momentálně se zdá, že na rybu k Sulanovi si budete moci zajít už jen rok.

„Já mám na stánek rok odklad, takže jednu sezonu ještě dám. Ale pak končím. Jsem stará škola a tyhle novoty nemám zapotřebí,“ prohlašuje rezolutně Stropnický po 17 letech podnikání.

Novotou myslí projekt jménem EET neboli elektronickou evidenci tržeb, kvůli které bude od prosince každý nákup v restauraci podléhat on-line kontrole daňové správy. Stánky nakonec dostaly na rok výjimku, ale jinak všechny gastronomické provozy s místy k sezení musí za dva týdny povinně začít vydávat účtenky a v kopii je posílat na finanční úřad. A to rovnou přes internet, i odtud od řeky.

EET se nyní týká zhruba 50 tisíc podniků a do dvou let se rozšíří v podstatě na všechny, kdo přijímají hotovost nebo…