Dopisy

Měla jsem dát premiérovi facku?

Respekt 43/2016

Děkuji za rozhovor s paní Drábovou. Ač jsem osobně proti „atomové“ energii, je mi tato dáma stále sympatičtější. Velmi mne potěšila odpověďmi: „Ale já nemusím všemu rozumět.“ „Nemám potřebu komentovat cokoli a rozumět čemukoli. Nemám.“ Kdo z nás a potažmo z politiků něco takového řekne? Raději plácáme nesmysly a jsme kvůli neznalosti věci za hlupáky.

Břetislav Kovář, Ostrava

Proč nás děsí klauni

Respekt 43/2016

První odstavce věcně popisují současnou vlnu strašení v děsivých klaunských maskách, druhá část textu, kde jsou jako příklady „klaunů“ uváděny „tragická postava“ Grimaldiho a jeden sériový vrah, může, obávám se, způsobit víc škody než užitku.

Klaun nikdy nebyl primárně definován maskou, ale vždy především způsobem herecké práce a citlivostí k vlastním i obecně lidským nedostatkům. Chceme-li tedy považovat za klauna každého, kdo se, ať už schválně nebo z nedostatku vkusu, obleče do nejhorší karikatury významu tohoto slova, budeme potřebovat hodně velký pytel, aby se tam spolu s ním vešli v našem kontextu například Voskovec a Werich, Boris Hybner či Ctibor Turba a všichni další klauni. Charlie Chaplin je často považován za „největšího klauna“, aniž ho se současnými „strašiči“ v latexových maskách spojoval jediný vnější rys.

O klaunském nose se říká, že je to nejmenší maska na světě. Tato maska totiž nejenže nic neskrývá, ale naopak odhaluje i slabší a potenciálně komické stránky našich povah a charakterů. Kus nabarvené gumy s pleší, našitou parukou a děsivou grimasou tedy nemá se skutečným významem slova klaun nic společného a tyto dva světy bychom neměli lehkovážně spojovat.

Dozvídáme-li se z článku, že „klaun sice srší vtipy a legračně zakopává“, je to asi tak adekvátní popis klaunské práce, jako kdybychom o lékaři řekli, že „předepisuje pilulky“. Posláním lékařů je především rozpoznávat a léčit nemoci, což může a nemusí zahrnovat předepisování pilulek. Klauni nevyprávějí vtipy – vtipní jsou tím, že jsou jako my, tedy že zakopávají nikoli „legračně“ ale také jako my.

Nezaměňujme skutečné klauny s jejich nejzoufalejšími karikaturami a nebudeme potřebovat od lékařů psát pilulky k léčení další fobie – místo „strachu z klaunů“ zůstane jen starý známý strach z pitomého třeštění a průvodního latentního či skutečného násilí.

Lukáš Houdek, umělecké vedení Zdravotní klaun, o. p. s.

Tajemství dobré adresy

Respekt 41/2016

Reaguji na dopis z Respektu č. 43, týkající se textu o vedení Prahy 7. Vyjádření členů ODS na adresu současného vedení mi připomínají reakce zhrzené nevěsty. Nevěnuji se horlivě sledování a kontrolování místních zastupitelstev, ale výsledkům se nemohu vyhnout. Činnost minulého vedení MČ stranou ODS byla dost příšerná. Stačí připomenout projekt zástavby mezi Veletržní a Strojnickou, kterému by věru slušelo držet jej léta u ledu, či snahu utratit miliardu za novou radnici.

Snaha pana Čižinského donutit developery přispět na školky a jiné veřejné bonusy je nesmírně sympatická, běžně se developeři o provoz a život jejich domů a okolí nestarají. A následné zdražování, vyvolané „vydírací činností“ pana Čižinského? Developeři musí své výsledky prodávat za ceny obvyklé, jinak je neprodají, takže to „vydírání“ asi bude znamenat jen snížení jejich dost často nemravných výdělků. Taky se pan Kysela diví, nač potřebuje radnice 20 milionů. Myslí si snad, že si s tím zastupitelé vytapetují kanceláře nebo že si to rozdají? Tenhle tón od členů ODS znám i z místního časopisu, který ostatně od toho minulého je ke čtení a taky stojí radnici míň než dřív. Zdá se mi, že na rozdíl od zakyslých členů ODS se mnozí další dívají na současnou Prahu 7 pozitivně, vzpomínám na snahu obyvatel Karlína přejít se svou čtvrtí pod Prahu 7. Řeč však není jen o panu Čižinském, ale i o jeho spolupracovnících v radě a zastupitelstvu.

Pavel Bečvář, Praha 7

Oprava

V minulém čísle jsme v článku Můj děda byl císař uvedli, že Ferdinand Zvonimir Habsbursko-Lotrinský závodí v soutěží Formule 3000, závod se však jmenuje Formule 3. Za chybu se omlouváme.