Je pondělní dopoledne. Ležím nehybně v posteli a pozoruji bzučící mouchu, zmateně poletující po pokoji. Na okně leží nedokouřené cigarety a od sousedů doléhají slabé tóny piana. V bytě vládne naprosté bezvětří až do doby, kdy ve dveřích zašramotí klíče. Jako každé pondělí se Uri vrací bledý s kruhy pod očima, páchnoucí trávou a potem. V chodbě odhodí špinavé tričko potřísněné třpytkami a zmizí v páře doutnající z horké sprchy. Dvaatřicetiletý zrzavý Žid, který se před čtyřmi lety přistěhoval z Izraele do Berlína, se pondělí co pondělí vrací z Berghainu.
Klub, který se stal pro Berlín významným místem stejně jako Braniborská brána, minulý měsíc získal status kulturní instituce. Poprvé v historii je techno oficiálně považováno za součást „high culture“ (vyšší kultury).
Už je to dvanáct let, co Thormann a Teufele poprvé otevřeli brány proslulého Berghainu. Předešlý fetišistický gay klub Ostgut, kde si to nabouchaní muži rozdávali v boxovacím ringu do rytmu tvrdého techna a polívali se při tom močí, byl celosvětovým fenoménem. Tenhle brutální klub, jenž byl kdysi místem pro odpadlíky a pouhým tajemstvím, se teď proměnil v místo, na které si lidé ukazují prstem z okna městského vlaku.
Berghain v minulosti již platil sníženou sazbu DPH ve výši sedm procent z celkového výdělku, stejně jako muzea, divadla a koncertní sály. Nicméně v roce 2008 berlínské ministerstvo financí rozhodlo, že noční kluby by měly být zdaněny stejně jako „zábavní akce“, tudíž devatenáctiprocentní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
