Když ďábel položí podmínku

Tuto středu uplyne čtyřicet let od procesu se členy skupiny The Plastic People of the Universe. Tedy od chvíle, kdy se totalitní režim chystal drsně zatočit s českým undergroundem, ale místo toho nečekaně vyvolal sjednocení disentu v takové míře, jaká se do té doby zdála – mimo jiné kvůli různé politické orientaci – nemožná.

Jednou z hlavních postav procesu byl Ivan Magor Jirous (nakonec odsouzený na rok a půl), který už v roce 1975 napsal zásadní esej Zpráva o třetím českém hudebním obrození. V něm mimo jiné stojí:

„Jakmile položí ďábel (který dnes mluví ústy establishmentu) první podmínku, přistřihněte si vlasy, jenom tak trošku, a budete moci hrát, je třeba říci ne. Jakmile ďábel (který dnes mluví ústy establishmentu) řekne – změňte si název a budete moci hrát dál to, co hrajete, je třeba říci – ne, nebudeme tedy hrát.

A přitom – vždyť to ani takto nestojí. Není v moci establishmentu zabránit hrát těm, kteří se zřekli všech výhod, které plynou z pozice profesionálního hudebníka. Establishment může přiskřípnout jenom toho, kdo se chce mít lépe než druzí. Na toho, kdo chce líp žít, ne ve smyslu hmotného zabezpečení, ale ve smyslu hledání a sledování pravdy, má establishment malé drápky. Jenom ti umělci, kteří pochopí, že dar umění jim byl seslán proto, aby skrze něj oslavovali svoje bližní, a ne proto, aby se měli lépe oni, ponesou napříště toto jméno.“

Není divu, že komunisté v Jirousovi a jeho textu spatřovali buřičský potenciál. Vždyť napadal samotnou podstatu režimu a navíc s ještě jasně deklarovanou hrdostí. Esej můžete nalézt (a lze jej jen doporučit) na webu, například na stránkách www.moderni-dejiny.cz, článek věnovaný zásadnímu předělu v našich dějinách pak najdete v tomto čísle Respektu a jeho autorem je Marek Švehla.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor